Chřest lékařský je jednoděložní rostlina patřící do čeledi chřestovité (Asparagaceae), která má zpravidla velmi redukované a jednoduché listy. Zajímavostí je, že se u chřestu vyskytují jak samčí, tak i samičí jedinci. Jelikož jsou samčí rostliny výnosnější, pěstují se více. S volně rostoucím chřestem se setkáme v oblasti jižní a východní Evropy, severní Afriky a na západní Sibiři. Chřest jakožto zelenina i léčivá rostlina byl znám Egypťanům již ve starověku. Jako zelenina je pěstován pro mladé výhony nazývané pazochy.
Jak pěstovat chřest?
Pěstování chřestu není nijak náročné. S výsevem semen bychom měli začít brzy na jaře. Pokud semena vyséváme do truhlíku nebo pařeniště, činíme tak v březnu, pokud však do volné půdy, vyséváme je až v dubnu do hloubky asi 2,5 cm. Ideální teplota, při níž se semenům daří klíčit, je 22 stupňů Celsia. Po uplynutí 6 týdnů je možné semenáčky přesazovat do sponu po 7 cm. Sazenice, které mají pět až šest oček, znovu přesadíme na jaře následujícího roku. Dáváme je do řádků s meziřádkovou vzdáleností 0,4 m na vzdálenost 0,38 m do hloubky 0,10 m na definitivní stanoviště. Výhony, které uvadly, na podzim nad zemí uřízneme a zahrneme zeminou.
Vhodné stanoviště
Výběr definitivního stanoviště je vzhledem k tomu, že je chřest vytrvalá rostlina, velmi důležitý. Je třeba pečlivě zvážit, kam rostlinu umístíme. Na definitivním stanovišti nám pak chřest vydrží 15 až 20 let. Vhodná je orientace v severojižním směru, aby byl zaručen dostatek světla. Chřest dobře snáší suché počasí, protože pochází z oblastí s nízkým počtem srážek. Zároveň je ale poměrně chladnomilnou plodinou, které se daří nejlépe při teplotě 16 až 24 °C. Půda pro chřest by měla být lehká, hlinitopísčitá, s vysokým obsahem organické hmoty. Abychom zajistili rostlinám dostatek živin, měli bychom je jednou za tři týdny hnojit tekutým hnojivem. Dále chřest téměř nevyžaduje pozornost. Při okopávání je třeba být opatrní, okopáváme jen mělce, abychom nepoškodili kořenový systém.
Pozor na škůdce
Chřest bývá napadán nejrůznějšími škůdci. Mladé rostliny nejvíce ohrožují slimáci, dospělé rostliny pak výrazně poškozuje chřestovníček – brouk z čeledi mandelinkovití. Pokud pěstujeme chřest dlouho na jednom stanovišti, může jej napadat také kořenomorka fialová.
Sklizeň chřestu
První bílé, nebo zelené výhony na chřestu je možné sklízet až třetím rokem. Bílé (světlé) výhonky se vyznačují jemnější chutí. Abychom si na nich mohli pochutnávat, musíme chřest pěstovat specifickým způsobem - v polovině března nad řádky nahrneme asi 50 cm vysoké a široké hrůbky, nebo se nabízí ještě možnost celé řady pokrýt černou netkanou textilií. Obvykle na konci dubna se začne textilie nebo povrch země zvedat. V tom okamžiku půdu odhrneme a cca 25 až 30 cm dlouhý bílý výhonek opatrně odřízneme. Hrůbek následně opět přihrneme. Půdu není nutné odhrnovat v případě, že jsme si na sklízení chřestových výhonů pořídili speciální dlouhý nůž.
Setkat se můžete také se zeleným chřestem, který je oproti tomu bílému mírně nahořklý, ale pyšní se zase výraznější chutí. Kromě toho, že nahrnujeme jen nízké hrůbky, je jeho pěstování v podstatě stejné. Výhony chřestu tak prorostou až nad povrch, kde se následně odřezávají. Celkově je růst chřestu velmi rychlý, údajně je to až 15 mm za jediný den. Výhony je možné sklízet ve třetím roce po dobu asi 6 týdnů, od května do června. V červenci již nesklízíme, ale rozhrneme hrůbky a rostliny přihnojíme. Necháme je narůstat, aby byly na zimu v dobré kondici. Ke hnojení se hodí vyhnojený kompost, nebo uleželý hnůj. V dalších letech je pak možné období sklizně prodloužit až na osm týdnů. Sklizené výhony je možné zamrazit a uchovat je tak pro pozdější použití.
Foto: Inmagine.com