Mulčování je agrotechnická metoda spočívající v obsypání nebo pokrytí okolí rostliny materiálem, kterým pak nejsou schopny prorůst nežádoucí rostliny (plevele), a která rostliny také ochrání před nepříznivými vlivy počasí v podobě slunečního záření popřípadě eroze způsobené větrem nebo deštěm.


Barevné mulčovací kůry, foto: Agro CS

Mulčovací materiál

Pod pojmem mulčovací materiál si většina z nás představí mulčovací kůru, která je ovšem vhodná jen pro některé rostliny. Protože většinou pochází z kůry jehličnatých stromů, tak rostliny překyseluje, což se jiným než kyselomilným rostlinám, kterým je například rododendron, nebude líbit. Mulčovací materiál můžeme obecně rozdělit do dvou druhů: organický a anorganický. Mezi organický patří sláma, štěpka, piliny či čerstvě posečená tráva. Anorganický je pak štěrk nebo kačírek. Nespornou výhodou všech zmíněných materiálů je jednak skutečnost, že jejich aplikace je vhodná pro většinu rostlin, ale i to, že v kombinaci s rostlinami dobře vypadají. Mulčování má ovšem i svá rizika. V především organických materiálech si libují škůdci jako například při vlhkém počasí slimáci. Na druhé straně v mulči žije hodně jejich přirozených nepřátel v podobě různých brouků a obojživelníků, kteří si na malých slimácích a jejich vajíčkách rádi pochutnávají.

 
Mulčování stromků listím (foto: zahradni-hnojiva.cz) a klasické mulčování kůrou jehličnanů

Mulčování trvalek

Na podzim mulčování nejvíce využijeme při výsadbě trvalek, kterým se velmi daří pod mulčovací štěpkou, která je na rozdíl od zmíněné kůry jehličnatých stromů vyrobena z kůry stromů listnatých a pro nově vysazené trvalky je tak vhodnější. Příprava záhonu na mulčování trvalek v první řadě spočívá v jeho odplevelení. Následně záhon prokypříme a v případě suché půdy ho i zavlažíme vodou. Výšku mulče většinou volíme ve výšce 5 až 10 centimetrů a dbáme na to, aby se mulč čerstvě vysazených rostlin nedotýkal, protože by jim mohl uškodit. Pro svůj organický původ se mulčovací štěpka rozkládá a na stanovišti vydrží rok až dva. Výhodou trvalkových záhonů ale je, že se rozrůstají a zapojují, takže po roce budeme potřebovat štěpky mnohem méně.


Mulčovací štěpka, foto: mp-bag.cz

Mulčování slámou

Dalším druhem mulče, který můžeme na zahradě využít, je sláma, která najde své opodstatnění především v jahodových záhonech. V době plození plody ochraňuje před znečištěním a s ní spojenou hnilobou. Sláma je poměrně krátkodobý mulč, vydrží maximálně do příští sezony, ale jejím přínosem je, že během jejího rozkladu se půda obohacuje o humus. Opět ji aplikujeme do výšky 5 až 10 centimetrů.

 
Mulčování slámou, foto: potravinové zahrady

Mulčování čerstvě posekanou travou

Jako mulč můžeme použít i čerstvě posekanou trávu. Její výhoda spočívá v tom, že je bohatá na dusík, takže tímto mulčem i přihnojujeme. Své opodstatnění takový mulč má v zeleninových záhonech – u rajčat, dýní či okurek, ale můžeme ji využít i k mulčování keřů a stromů. Trávou ale mulčujeme pouze v tenké vrstvě, a to maximálně 3 až 4 centimetry, při vyšší vrstvě by nám tráva mohla zahnívat a zapáchat.

Mulčování kamínky (kačírkem)

Posledním materiálem, kterým na zahradě můžeme mulčovat, je štěrk nebo kačírek. Kamínkový mulč má výhodu v tom, že se jako ostatní mulč neztrácí a navíc také dobře akumuluje teplo. Proto se hodí k různým středomořským rostlinám nebo bylinkám. Kamínky mají tu výhodu, že působí velmi dekorativně, obzvláště v kombinaci se středomořskými rostlinami. Aplikujeme je opět do výšky 5 až 10 centimetrů. Většina zahradníků je zvyklá, že se pod kamínky pokládá černou netkanou textilii. Ta sice brání růstu plevelů, ale i bohužel i rozrůstání samotných rostlin a tím pádem se záhon trvalek hůře zapojuje.

Mulčování kačírkem, foto: travnik-realizace.cz

Autor: Jana Tržilová