Základem úspěšného pěstování sukulentních (neboli tučnolistých) rostlin je dostatek světla, přiměřená teplota a mnohem méně vláhy než potřebují běžné pokojové rostliny. Přestože většina sukulentů pochází z Afriky nebo Mexika, prostředí našich ústředně vytápěných interiérů jim svědčí. V létě se nemusíme bát přemístit je i s květináčem do zahrady a vystavit je plnému slunci. Ideální místo pro ně nalezneme například na terase nebo na plošším kamenu mezi skalničkami. Uprostřed léta začnou sukulenty na zahrádce hrát všemi barvami, zvláště pokud se nám podaří sesázet barevně zajímavé rostliny vedle sebe.
Se zaléváním sukulent si nemusíme dělat příliš velké starosti. Pokud jsou umístěny venku na zahradě, postačí jim vláha z dešťových srážek, pouze v období dlouhodobého sucha je můžeme večer zvolna zalít. Rostliny umístěné pod střechou, kam se dešťová voda nedostane, zaléváme přibližně jednou v týdnu, a to opět nejlépe večer, abychom předešli spálení rostlin.
Množení sukulentů je stejně snadné jako jejich pěstování, takže pokud budeme chtít rozšířit svoji sbírku nebo obdarovat přátele, žádný problém. Sukulenty se množí z vrcholových řízků, které po zaschnutí klademe na vlhký písek nebo perlit. Některé druhy lze množit dokonce z jednotlivých lístků.
K nejčastěji pěstovaným druhům u nás patří rostliny z rodu tlusticovitých, především pak rozchodníky, které jsou velmi barevné a krásně kvetou, a dále např. echeverie a crassula.
Autor: - pah -