Rostlina, která velice rychle roste, zaujme zejména svými leskými zelenými listy se světlým žíháním. Během jejího života se mění nejen vzhled listů (v mládí mají tvar srdce, později jsou více členité), ale také její tvar. Zatímco v mládí není potřeba ji podpírat, postupem času, kdy začne vytvářet vzdušné kořeny a rozrůstat se, je třeba umístit do květináče oporu.
Syngónium je dlouholetá, na pěstování středně náročná rostlina, která miluje teplo a vlhkost. Proto bychom ji měli postavit na světlé místo a měli bychom udržovat pokojovou teplotu do 25 stupňů Celsia. Vyhnout se musíme přímým slunečným paprskům (zejména u rostliny s tmavě zelenými listy), studenému průvanu a teplotě nižší než 16°C. Jelikož jde o původem tropickou květinu, miluje vlhkost, proto bychom ji měli rosit, listy otírat vlhkým hadříkem nebo postavit květináč na vlhké kamínky.
Zaléváme pravidelně tak, aby půda v květináči nikdy zcela nevyschla, zároveň však dáváme pozor na přelití, zejména v zimních měsících množství zálivky výrazně omezíme. Během léta přidáváme do zálivky jednou za dva až tři týdny tekuté hnojivo, které neobsahuje vápník. Ten totiž způsobuje hnědnutí konců listů.
Jednou ročně vždy na jaře je potřeba rostlinu přesadit do rašelinového substrátu, v jarních měsících je rovněž možné ji množit vrcholovými či stonkovými řízky, které necháme zakořenit ve vodě. Rostlinu je možné také seříznout, a to cca po výšku 20 centimetrů (zhruba nad 7. list)
Vedle již zmíněného hnědnutí špiček listů při zalévání vápenitou vodou mohou rostlinu napadnout mšice či štitenky, a to v příliš suchém prostředí, zejména v blízkosti ústředních topení panelových domů. V domácích podmínkách Syngónium nekvete.
Autor: efa