Tato keříkovitá pokojová rostlina s tmavě zelenými oválnými listy, která do Evropy přicestovala před třemi sty lety z Brazílie, Uruguaye a Madeiry, vyniká výraznými oranžovočervenými bobulemi. Ty se zbarvují z původně zelených plodů právě během podzimu a zimy, kdy se tak lilek stává zářivou okrasou našich domácností.
Nutné je ovšem varovat majitele domácích zvířat a rodiče malých dětí: bobule jsou jedovaté a po jejich pozření dochází k silným žaludečním obtížím. Proto by si tito lidé neměli lilek raději vůbec pořizovat.
Rostlina, která dorůstá do výšky kolem půl metru, má ráda světlé stanoviště s polopřímým slunečním svitem, vydatnou zálivku a vysokou vlhkost vzduchu. Pokojovou teplotu sice snese, ale daří se jí lépe v o něco chladnějším prostředí, které má okolo 15 stupňů Celsia. Během léta, kdy lilek kvete, ho tak můžeme dát na balkón, na zahradu nebo za okno, během zimy je lepší postavit lilek tam, kde se netopí, například na chodbu.
Hnojíme během léta dvakrát do měsíce, na jaře rostlinu seřízneme a přesadíme do hlinité půdy s příměsí kompostu a písku. Stonkovými řízky je možné lilek také množit, vypěstovat rostlinku však můžeme také ze semen. Někteří lilek po sezóně, kdy plodí, vyhazují, podle jiných se dá pěstovat i dva nebo tři roky.
Pokud není rostlina, která je v příbuzenském "vztahu" s obyčejnými bramborami, dostatečně rosena, mohou ji napadnout molice. Z dalších škůdců se na lilku mohou objevit také mšice nebo svilušky.
Autor: efa