Nákres
Nejprve jsem si nakreslil návrh krbu tak, jak bych si ho asi představoval, a pak jsem změřil krb u mých rodičů na zahradě, a tyto míry zakreslil do náčrtu. Tento krb stavěl zkušený kamnář pan Duda, takže pokud se mi podaří udělat přesnou kopii systému klapek a rozměrů ohniště vzhledem k výšce komínu, tak by krb měl mít tah a měl by fungovat. Ovšem venkovní image krbu jsem udělal podle svých nápadů a představ s tím, že inspiraci jsem čerpal podle dalších třech krbů. Náš krb je tedy jedinečný a v našem městě a ani jinde podobný nenajdete, avšak některé prvky by mohly být někomu povědomé.

Základy
Nejprve jsem musel vykopat základy, což nebyla vůbec jednoduchá práce. Hloubka a šířka základů jsou uvedeny v plánku krbu. Hloubka by měla být v našich klimatických podmínkách (Česká republika, Severní Morava, Slezsko) nejméně 80 cm, neboť do takové hloubky již zem v zimě nepromrzne. Vzhledem k tomu, že tuto internetovou stránku je možné číst díky internetovým překladačům kdekoliv na světě, je nutné tyto podmínky podle oblasti stavby modifikovat. Jiná hloubka bude na Sahaře (co by dělali s krbem, mají dost horko !), a jiná bude v Grónsku (tady by se krb opravdu hodil !).

Umístění krbu
Ať už jsme ale kdekoliv na světě, je velmi důležité zvolit vhodné místo pro stavbu krbu. Mělo by to být takové místo na zahradě, kde je největší soukromí a závětří. Obojí se dá také uměle vytvořit vhodnou okrasnou stěnou a pergolou. Proto než kopneme krompáčem do země, je nutné mít prostorovou představu o celém díle i s jeho okolím.

Stavební práce

Vlastní stavební práce začala v polovině června roku 2000.

 

Pohled na zabedněný výkop základů, vpravo jsou kameny z nedaleké řeky.

 

 

 

 

Ve spodu je 5 cm vrstva štěrku pro odvodnění. Celková hloubka základů je 85 cm (radši víc, než míň). Vpravo je vidět menší základ pro malé ohniště, kde nebude takové velké zatížení. Proto je vykopán do menší hloubky.

 

 

 

Mezi kameny jsem do základu zabetonoval vodotěsně uzavřenou schránku, která obsahuje disketu s dokumenty a fotografiemi ze současnosti, kopii plánku krbu a další dokumenty.

 

 

 
Kameny jsem zalil betonem. Spotřeba byla velká, asi 21 koleček. Na základu se však nesmí šetřit, krb by se mohl při málo hlubokém základu v zimě nahnout. Při uzení např. na Vánoce dochází k velkým teplotním rozdílům, kdy krb se rozehřeje, a pak díky nízkých okolních teplot prudce chladne. Kdyby byl základ do hloubky, která promrzne, mohl by se krb nahnout, a pak by ho nenarovnal ani jeřáb ! Nikdo přece nechce mít na zahradě šikmou italskou věž.

 

 
 

 

Do betonu jsem zalil také různé tyče a dráty, které tvoří výztuhu základu zejména v jeho vrchní části a spojí malý a velký základ.

 

 

 

 

 

Do vrchní části betonu jsem použil více cementu.Byly zabetonovány také svislé tyče pro zpevnění nadzemní a podzemní části základu.

 

 

 

 

 

Nakonec jsem beton uhladil a posypal vrstvou cementu proti drolení.

 

 

 

Bednění

 

 

Na základní betonovou desku jsem vybudoval bednění pro nadzemní část základu.

 

 

 

 

 

 

Bednění má tvar písmene U. Na jeho výrobu byly použité desky o šířce 2 cm.

 

 

 

 

 

Protože tato část základů bude sloužit také jako prostor pro uskladnění dřeva, musel jsem takový tvar vytvořit už nyní.
Bednění bylo nutné pořádně zapřít na všechny strany, neboť beton s kamením na něj působí velkou tlakovou silou. Proto bylo nutné bednění zapřít jednak deskami zvenčí, ale také tyčemi zatlouklými hluboko do země a stáhlými vrchem dráty.
Samozřejmě, že bednění muselo být jak ve vodorovné, tak i ve svislé rovině "ve váze". Vodorovnost budoucí vrchní betonové desky je pro další stavbu zásadní.

 

 

 

Bednění muselo být také zdrátováno zevnitř. Tyto dráty pak zůstanou v betonu. Tvar bednění drží vzepřené železné tyčky dlouhé 20 cm, které samozřejmě také zůstanou navěky v betonu.

 

 

 

 

Budoucí betonová deska ponese velkou váhu, odhadem asi 2500 kg. Proto musí být velmi hustě vyztužena dráty a mřížovinou. Tak dojde k rozloze váhy na všechny strany základu. Také v případě jejího poškození by ji tyto dráty udržely v celku.
Náhradním řešením by mohlo být umístění betonového překladu, ale volil jsem radši možnost celistvého jednolitého celku.

 

 

 

Aby došlo opravdu k vytvoření jednolitého celku pevně spojeného s podzemní částí základu, spojil jsem již zabetonované tyče vzájemně mezi sebou, a to ještě do kříže, jak je to vidět na předchozím obrázku.

 

 

 

Pak jsem základ zabetonoval. K vnitřním i vnějším stěnám bednění jsem přitlačil kamení, které bude po odbednění vidět. Beton jsem pořádně napěchoval mezi tyto kameny.
Do betonu bylo použito více cementu 32,5. Vrchní část jsem posypal tímto cementem přes sítko.
Všimněte si, jak je bednění ve své duté části pořádně zapřeno, aby nedošlo k jeho prolomení. Mokrý beton s kamením představuje obrovský tlak na všechny jeho části.

 

 

Bednění je však nutné z vnější části opatrně odbednit již za 3 dny, neboť při betonování dojde k zatečení cementu na kamení, které je nutné v co nejkratší době očistit, jinak se do něj cement "zažere". Nosné části bednění však musí zůstat zachovány nejméně týden až deset dnů. Při této činnosti je nutné dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k pohnutí zbývající části bednění. Beton je pouze zavadlý a není vyzrálý !!!
Po odstranění vnější části bednění jsem vyškrábal přebytečný zavadlý beton a kamení očistil vodou s octem. Pokud bych chtěl kamení očistit až po celkovém odbednění za deset dnů, již by kamení nešlo vyčistit a také by nešel odstranit přebytečný beton zateklý přes kamení.
Beton v mezerách mezi kamením byl po vyškrábání drsný, proto jsem mezery "vyspároval" řídkým cementem za použití štětečku. Tak došlo k povrchnímu zpevnění ještě zavadlého betonu proti budoucímu drolení.

Autor: Bc. Jaromír Šigut

Foto: autor