Rebarbora je zelenina, která patří do skupiny takzvaných lahůdkových zelenin, roste téměř před očima, je ozdobou zahrady a nese užitek v podobě dužnatých, šťavnatých a na minerální látky bohatých řapíků. Víte, jak báječně chutná reveňový koláč, knedlíky nebo jak je osvěžující rychlý kompot z rebarbory?

Přitom je reveň velmi nenáročná na stanoviště, prospívá i v polostínu pod stromy, jediné co nesnáší je zamokřená kyselá půda. Spokojí se i s umístěním v zahradě, kde by se jiným rostlinám nelíbilo, a na jednom místě vydrží i deset let.

Trochu práce dá připravit reveni výživný balíček, neboť jsme již naznačili, že reveň bude na svém místě růst poměrně dlouho. Do jamky, kterou připravíme pro sazenici, se vyplatí přidat trochu rozleželého (nebo koupíme granulovaný) chlévského hnoje. Sazenici buď rovněž koupíme nebo, máme-li štěstí, dostaneme ji od jiného zahrádkáře, neboť reveň se množí dělením trsu, který rozdělíme na jednotlivé oddělky, ale musíme dbát, aby měl každý alespoň jeden vegetační vrchol. Rány po řezu nebo odlomení necháme zaschnout, jinak by sazenice začala zahnívat. Sázíme-li více sazenic, dopřejeme jim dostatek prostoru (minimálně osmdesát centimetrů od sebe), protože reveň brzo vytvoří veliký trs.

Zpočátku půdu kolem rostliny zbavujeme plevele, později když se rozroste, se plevelu pod velikými listy nedaří. Teprve až v třetím roce po výsadbě k reveni na podzim dáme trochu vápna a každý druhý rok na jaře dopřejeme reveni pěkně rozložený kompost. Jsme-li příznivci smíšených biokultur, pak dáme reveni za společníka špenát.

A kdy začít se sklizní? Vyplatí se počkat jeden rok od vysazení. Už druhý rok vydá reveň první úrodu, a to od dubna až do června. Sklízíme ji tak, že odspodu rostliny vylamujeme nejstarší listy. Nikdy je neuřezáváme, neboť zbylé pahýly pak hnijí a celá rostlina brzy uhyne. Pozdější sklizeň je také možná, ale řapíky nejsou tak křehké a šťavnaté jako z jarní sklizně. Abychom podpořili růst stonků, odstraníme reveni květenství ihned, jakmile se objeví a při sklizni necháme na trsu asi jednu třetinu listů, aby měla reveň po zbytek roku ještě z čeho žít.

V plastovém sáčku vydrží reveňové řapíky v chladničce dva až tři týdny v čerstvém stavu, ale mohou se i zmrazit. Řapíky se na minutu ponoří do vroucí vody, oloupou a nakrájí na špalíčky, které naskládáme do plastové krabice a uložíme do mrazáku. Reveň se pak využije jako náplň do moučníků, na pyré, pudink či osvěžující reveňovou polévku. Již méně často než dříve se reveň konzervuje za tepla na kompot nebo zavařeninu, neboť její kyselost lze vyvážit poměrně velkým množstvím cukru. Komu nevadí med, je toto přírodní sladidlo v kombinaci s revení ideální. Velmi osvěžujícím dezertem jsou dušené a rozmixované špalíčky reveně s čerstvými jahodami a šlehačkou, zajímavým chodem je dušená reveň ochucená čerstvým zázvorem a balzamikovým octem jako příloha k tmavým masům a zvěřině. Receptů v české kuchyni na úpravu reveně není nijak zvlášť mnoho, ale ve vybraných restauracích se s revení určitě setkáte, neboť světová gastronomie - potažmo britská a americká, v nichž je rebarbora součástí mnoha pokrmů – do našich jídelníčků již úspěšně pronikla.

Reveň je vynikající zdroj domácí ekochemie

Málokdo tuší, že reveň lze použít i jinak než k jídlu.. Anebo jinak, v kuchyni využijeme reveň hned dvakrát, neboť šťáva z rebarbory výborně vyčistí zašlou mastnotu z pánví a hrnců. Vyznavačky ekologické kosmetiky si odvarem z kořene rebarbory mohou obarvit vlasy do zlatavého odstínu, když patnáct minut povaří tři lžíce rebarborového kořene ve dvou šálcích vody. Odvar se nechá přes noc ustát, vlasy se jím přelijí a opláchnou.

Rebarborové listy slouží i jako organický insekticid k ničení škodlivého hmyzu. Naprosto ekologický postřik proti housenkám na zelí, mšicím na ovocných stromech či slimákům si snadno vyrobíme i doma z reveňových listů, které se povaří ve vodě a získaný odvar se smíchá s mýdlovou vodou.

Autor: Irena Forejtová