Granátovník pochází z horských oblastí Íránu, Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu a přední Asie, kde roste divoce. Odtud se rozšířil až do Evropy, zejména do zemí kolem Středozemního moře a postupně do všech subtropických oblastí světa jako užitková i okrasná rostlina. Ve své domovině roste v písčité nebo skalnaté půdě. Po dozrání plodu slupka praská a semena vystřelují do okolí, odtud pochází jeho název - granátové jablko.
V zimě chladno, v létě hodně slunce
Granátovníky se u nás pěstují jako nízký keř nebo jako pokojová rostlina. Dobře snáší řez, a proto jsou oblíbené i mezi pěstiteli bonsají. Granátovému jablku se daří na teplém slunečném stanovišti, ale snese pokles teploty až na -15 ° C. Samozřejmě, velmi dobře se pěstuje v krytých prostorách skleníku či zimní zahrady, či v bytě, nejlépe s letněním během vegetace. Má podobné nároky na pěstování jako olenadr.
V zimě granátovník potřebuje alespoň 6 až 8 týdnů vegetačního klidu, nejlépe při teplotě 6 ° C. Bez tohoto odpočinku na jaře špatně raší a nasazuje pozdě na květ. Na jaře a v létě granátovník potřebuje přiměřené a pravidelné zavlažování a je vděčný za pravidelné přihnojování kombinovanými hnojivy. Na složení půdy je granátovník nenáročný, nejlépe mu vyhovuje lehká a propustná zemina.
Prvních plodů se u granátovníku dočkáme nejdříve ve třetím či čtvrtém roce, a někdy až za sedm let. Na plodnost má největší vliv řez, který děláme obvykle v předjaří vždy na vnější očko, aby se koruna otevírala. A tady pozor, granátovník plodí na tříletých výhonech, proto odstraníme zahušťující a nemocné výhonky a plodné pouze zakrátíme. Spoléhat však na to, že rostlina zarodí v našich podmínkách, ovšem nelze. Okrasné odrůdy se se pěstují pro nápadné květy, jiné jsou takzvaně ovocné.
Některé pouze kvetou, jiné plodí
Granátovník má mnoho odrůd, které vznikly v Afghánistánu, Íránu, Ázerbájdžánu, Turecku, Sýrii, Iráku. Mnoho granátovníků, se kromě Bulharska, pěstuje i ve Francii a Španělsku. Některé
Okrasné kultivary granátovníku
• "Nana" je cca 0,3 až 0.9 m vysoký keř s oranžovo-červenými květy
• "Chico" (trpasličí granátové jablko) je asi 0,6 m vysoký granátovník a velmi dlouho kvete
• "Legrellei" je hustý keř, 1,5 - 2,5 m vysoký, s krémově bílými květy s růžovými pruhy
• "Noche Shibari" má tmavě červené květy, kultivar "Tayosho 'má světle meruňkové květy a.' Alba Plena 'má květy dvojité a čistě bílé
Ovocné odrůdy
Tyto granátovníky se většinou pěstují venku jako keře či nízké stromky. Na zimu však potřebují chránit před vlhkem, podobně jako okrasné traviny. Z odrůd lze doporučit například "Wonderful", který má oranžovo-červené květy a velké plody, cca 13 centimetrů v průměru, "King" s červenými květy a velkými plody či odrůdu "Fleishman.
Granátovník přináší štěstí, lásku i zdraví
Granátovník je prastará kulturní rostlina, která se využívá od kořenů přes listy až k plodům. Za nutričně cenné látky v plodech granátovníku punského původu můžeme považovat lehce stravitelné sacharidy, polyfenoly, třísloviny, vitamin C a vitaminy skupiny B. Granátová jablka se používají k přímé konzumaci, na zpracování šťáv pro teplou a studenou kuchyni, na přípravu nebo přibarvování vín a sirupů, mají významné dietetické a léčivé vlastnosti. Ze šťávy se připravuje známý arabský nápoj šerbet a sirup Grenadina. Je osvěžující a povzbuzuje hlavně chuť k jídlu. Šťávou se ochucují ovocné saláty z různých druhů ovoce. Granátové jablko si své uplatnění našlo i v teplé kuchyni. V oblastech, kde se tento ovocný druh pěstuje, se drcená i celé semena používají jako koření. Například klobásy kupaty, gruzínské národní jídlo, se bez tohoto koření neobejde.
Ve starověkém Řecku bylo granátové jablko zasvěceno Bohyní Héře a Afroditě jako symbol plodnosti a lásky. Podle bible byl granátovník považován za strom lásky v biblickém ráji, vždyť Adam a Eva snědli právě granátové jablko I v současnosti se v některých zemích udržuje zvyk, kdy se novomanželům házejí pod nohy granátová jablka, které jim mají zajistit potomstvo a štěstí.
Text a foto: Irena Forejtová