Jiřiny byly pro ozdobu evropských zahrad objeveny poměrně pozdě v mexických horách koncem sedmnáctého století. O dovoz jiřin na starý kontinent se postaral španělský místokrál, který nechal ihned odeslat několik exemplářů do Madridu. Několik let trvalo, než dvorní zahradníci vyšlechtili za vysokými zdmi královského sídla Escorialu jiřinu do takové podoby, kdy se s ní král mohl pochlubit veřejně. Jednu hlízu věnoval také anglickému vyslanci, a tím začala nejslavnější éra v pěstování jiřin, neboť jejich šlechtění se stalo módním koníčkem lepší společnosti, který se ujal i v Čechách. V osmnáctém století se však ještě nekonaly speciální květinové výstavy, ale krása jiřin se prezentovala na vyhlášených jiřinkových slavnostech ve Skaličce u České Skalice, jejichž účelem bylo vedle předvádění dcer na vdávání i předvádění nově vyšlechtěných druhů jiřin.

K jejich rozšíření přispělo i to, že se snadno pěstují téměř v každé zahradě. Nepotřebují totiž žádnou speciální půdu, a dokonce se mohou sázet opakovaně na totéž místo. Velmi jim však prospěje, pokud jim vyhradíme místo na plném slunci a upravíme kyselost půdy k neutrální hodnotě přidáním dolomitického vápence.
Hlízy jiřin se vysazují koncem dubna až začátkem května tak, aby byly zakryty asi deseticentimetrovou vrstvou půdy. Při mělké výsadbě mohou "krčky" hlíz poškodit pozdní jarní mrazy, a rostlina již znovu neobrazí a uhyne. (Krček je místo na přechodu mezi hlízou a stonkem rostliny). Hlízy opatrně očistíme od zeminy a rozdělíme je na tolik částí, kolik z nich vyrůstá stonků. Hlízu uložíme do jamky, do poloviny zahrneme zeminou, dobře nohama upěchujeme půdu a důkladně zalijeme. Po vsáknutí vody na hlízy nahrneme zbývající suchou zeminu (třeba i do hrůbku), aby dobře izolovala vlhkost a pupeny mohly začít růst. Protože ne všechny jiřiny mají dostatečně pevné stonky, aby odolaly polámání větrem, při sázení ze severní strany k hlíze zasuneme opěrný kolík.
Během vegetace odřezáváme odkvetlé květy, a pokud chceme vypěstovat opravdu výstavní a velké květy, vylamujeme boční výhony.

 

Protože jiřiny nepatří mezi mrazuvzdorné rostliny, hlízy z půdy vybíráme v průběhu října nebo pokud listy spálí první podzimní mráz: Správně se hlízy mají uskladnit v chladném prostředí, ale bohužel, v moderních sklepích s ústředním topením je poměrně teplo. Kdo chce uchovat hlízy jiřin pro příští rok, může použít následující osvědčený postup:
Hlízy z půdy opatrně vyndáme rycími vidlemi, aby se nepoškodily. Stonky seřízneme deset až patnáct centimetrů nad zemí a necháme několik hodin zaschnout. Mezitím si připravíme dostatečně velké, dostatečně pevné kapsy z pevných plastových sáčků, do nichž na dně i na bocích kancelářskou děrovačkou vytvoříme otvory. Oschlé hlízy, i se zbytkem půdy na kořenech vložíme do kapes, které nahoře svážeme tak, aby stonky vyčnívaly ven. Kapsy narovnáme do bedničky, označíme je štítkem se jménem druhu nebo podle barvy jiřin a uskladníme je ve sklepě nebo chladné místnosti. Výhodou je, že hlízy nevysychají a průhledný obal umožní snadnou kontrolu, zda hlízy nehnijí.

V současnosti jsou všechny pěstované jiřiny převážně vyšlechtěné hybridy. Podle tvaru květních úborů se zařazují do několika skupin: Z nízkých druhů, které se často využívají na obruby trávníků, záhonů nebo okenních truhlíků jsou vhodné jednoduše kvetoucí jiřiny, které mají typický vzhled květů se žlutým středem obklopený lístky, které mohou mít různé barvy. Poloplné jiřiny mají mezi žlutým středem a okrajovými lístky "náhrdelník" drobných různobarevných lístečků a anemonkovité jsou ty, kde je žlutý střed nahrazen do trubky stočenými lístky téže barvy jako okrajové. Vysoké velkokvěté jiřiny se dále dělí podle tvaru na tzv. dekorační, s velkými, široce rozloženými květy, leknínovité s velkými květy připomínajícími květ leknínu. Jiřiny, jejichž květní lístky jsou stočené do trubek a na konci jsou různé rozeklané, označujeme jako kaktusovité a polokaktusovité. Pokud jsou květy uspořádány do kuličky nebo do polokoule, patří do skupiny pompónkovitých, a jiřiny s různým exotickým zbarvením, se skvrnami nebo zvláštním tvarem lupenů se pak řadí mezi orchidejovité, pivoňkovité a mnoho dalších.
K řezu do vázy se více hodí velkokvěté dekorační jiřiny a pompónky, které můžeme do aranžmá kombinovat s letničkami, okrasnými trávami, květy trvalek či větévkami s okrasnými plody.

Autorka: Irena Forejtová

Foto: Langrovo zahradnictví