Mít nebo nemít předzahrádku?

Odpověď na otázku v titulku je poměrně snadná: O množství i velikosti zeleně venku před domem rozhoduje v první řadě pozice domu na pozemku a také jeho začlenění v okolní zástavbě. Předzahrádka pak může mít podobu více či méně širokého záhonu s několika trvalkami, keři nebo dokonce stromy, nezřídka dokonce přebírá funkci běžné užitkové a odpočinkové zahrady. V takovém případě se ji ovšem vyplatí odclonit od pouličního ruchu vhodnou zástěnou, například hradbou v podobě vysokého živého plotu. Předzahrádka nicméně může být i před řadovým městským domem, kde je místo pouze pro dlážděný veřejný chodník. Naprostými mistry jsou v tomto směru Nizozemci, kteří se nebojí zasadit u soklu pár působivých popínavců (stálezelených i opadavých) a předzahrádku pak založit přímo na fasádě domu, aniž by jakkoli překážela kolemjdoucím a narušovala omítku. Mistrně nicméně dokáží využít i místo, které u nás zpravidla zdobí jen pruh ne příliš pěkného trávníku nebo záhonek s několika keříky. Bohatství zeleně na tak malém kousku půdy dokáže vytvořit živý rám lemující jako obraz velká okna bez záclon, kterým si kolemjdoucí může snadno prohlédnou celý dům zevnitř i s jeho obyvateli. Ráno, ve dne, i večer a nikomu to nevadí.

JAKÝ PLOT A BRANKU?
V Česku naproti tomu o fenoménu "předzahrádka" rozhodně hovořit nelze. Důvod je prostý - pramení z jisté naší národní rezervovanosti či dokonce uzavřenosti. Své zahradnické umění proto raději rozvíjíme v soukromí v zahradách vzadu za domem, kam dohlédne maximálně oko souseda odvedle. Ulice a život veřejný nás nijak zvlášť nezajímají, spoléháme spíše na správu pořádku ze strany obecního úřadu. Když ale zavítáte do některé ze vsí na jižní Moravě, zjistíte, že tady se předzahrádkám až výjimečně daří. Téměř před každým stavením můžete objevit neoplocený zatravněný pás se záhonky pestrobarevných květin velké oblibě se těší i zmiňované růže. Škoda jen, že odsud už skoro úplně vymizely krásně "nalíčené" přízemní domky. Je snad důvodem této zvláštní otevřenosti skutečnost, že zahrada vzadu za domem slouží téměř všude jako domácí vinohrad?
Svůj pozemek chce mít u nás doma každý spolehlivě vytyčený a ohraničený, proto budujeme kolem našich zahrad nejrůznější ploty, což je věc bezesporu užitečná a nezbytná. Bohužel stejné oplocení často lemuje i malý kousek půdy před domem. Vévodí mu zpravidla i bytelná branka s vjezdem pro automobil, takže zeleň pak nemá žádnou šanci ani trochu vyniknout. Přitom už celá desetiletí zahradní architekti radí, aby plot před domem plnil spíše jen funkci symbolického ochránce majetku. Bude-li totiž kdokoli chtít na pozemek vniknout, překoná bez potíží i tu nejvyšší ohradu. Nízká zídka či plot navíc nebudou omezovat vysazenou okrasnou zeleň, která pak lépe vynikne.
K plotu samozřejmě patří i odpovídající branka, případně vjezd s vraty. Jak takový vchod ztvárnit, to už záleží na každém majiteli. Jednoznačně lze každému doporučit přírodní kámen a dřevo, ale k dostání je i spousta jiných materiálů včetně betonu. Také ten může vypadat dobře, pokud se to s ním umí. Avšak obyčejné drátěné pletivo vypnuté mezi ocelovými sloupky při ohrazování předzahrádky rozhodně vynechte!

ABY ZELEŇ NEPŘEKÁŽELA
Předzahrádka má rovněž specifické nároky na výběr krasných rostlin. Základ výsadby mohou samozřejmě tvořit dřeviny, je ale třeba dát pozor na to, aby majiteli brzy nepřerostly přes hlavu, přesněji řečeno před okna. Zpravidla totiž platí, že právě od oken do ulice se žádá dobrý výhled, a takovému požadavku velké stromy a keře určitě nevyhoví. Vybírat je tedy zapotřebí spíše kompaktně až zakrsle rostoucí dřeviny (lisnáče i jehličnany); pěkně vyhlížejí například stálezelené rododendrony (listy mají po celý rok a na jaře pravidelně krásně kvetou) či jiné kvetoucí druhy. Bujně rostoucí zeleň mohou pak zastoupit některé popínavé dřeviny přímo na fasádě domu, ať už samopnoucí (břečťan či loubinec) nebo druhy vyžadující oporu (vistárie, zimolez, trubač či vinná réva). Dřevěné treláže pro ně pak dům ještě víc ozvláštní.
Samozřejmě je pak možné použité dřeviny kombinovat s poměrně nenáročnými trvalkami či jarními cibulovinami, protože vyžadují v průběhu roku jen minimální péči. Pokud se odhodláte i pro záhon s pestrými letničkami (jsou často daleko efektnější), potom počítejte od jara až do podzimu s poměrně častou okopávkou a také pravidelnou zálivkou. Stejně tak i skalka vyžaduje náročnou a pracnou údržbu. Zelenina pak do předzahrádky nepatří, už jen proto, že z ulice sem proniká velké množství prachu a jiných nečistot.