Kaliny najdeme v přírodě téměř po celé Evropě, ale i na Kavkaze, v Turecku, na Sibiři, ve Střední Asii a Číně. V Severní Americe dokonce zplaněla. U nás roste roztroušeně od nížin do hor, obvykle v pobřežních křovinách, v lužních lesích, ale také na křovinatých stráních, nejčastěji na těžších jílovitých půdách. Kaliny rostou jako keř nebo menší strom, jen vzácně jsou vyšší než 4 m. Listy jsou vstřícné, nedělené, a výrazně vrásčité. Květy jsou bílé či narůžovělé a na keři se objevují od února do června. Z kulovitého květenství se do podzimu vyvinou ozdobné červené nebo tmavě modré plody. крапива
Původní druh – kalina obecná – kdysi v lidovém léčitelství sloužila jako léčivka. Sušená kůra se používala proti křečím, jako sedativum, stahující prostředek a při gynekologických potížích. Zvláště oblíbená byla u východních Slovanů, na Ukrajině je kalina obecná dodnes považována za národní rostlinu.
Kaliny kvetou od časného jara
Kalina bodnanská, Viburnum x bodnantense, začíná kvést už v říjnu až listopadu a v květu vesele pokračuje v únoru, kdy pominou největší mrazy. Květy jsou bílé až světle růžové a silně voní. V březnu rozkvétá s méně nápadnými květy vzpřímený hustě větvený keř kaliny vonné, Viburnum farreri, která na rozdíl od většiny kalin miluje vlhké stanoviště. Méně vzrůstná kalina Burkwoodova, Viburnum x burkwoodii, roste více do šířky než do výšky. Zřídka dosáhne výšky dvou metrů, za to v březnu potěší záplavou nejprve růžových, a později bílých květů. V dubnu kvete kalina Carlesiova (nebo korejská), Viburnum carlesii, vhodná pro výsadbu do polostínu. Roste poměrně pomalu do výšky maximálně jeden a půl metru. Po odkvětu je celý keř obsypán modročervenými bobulemi. Kdo má na zahradě poměrně sucho, sáhne po kalině tušalaj, Viburnum lantana. Pro stín a vlhko se hodí kalina vrásčitolistá, Viburnum rhytidophyllum. Oba keře kvetou v květnu. Jejich nevýhodou je, že jsou ve stáří poměrně vysoké (3 až 4 metry), proto jsou vhodné pouze pro rozlehlé zahrady. A konečně v červnu se můžeme dočkat rozkvetlé kaliny obecné, Viburnum opulus. Ta u nás zdomácněla, snáší vlhko a těžké půdy, slunce i stín. Je velmi ozdobná, na podzim se listy zbarví od růžové až po sytě červenou. V zimě listí opadá, ale na větvích zůstanou korálově červené plody, které jsou vítanou potravou pro ptactvo.
Vyberte si kalinu:
Plnokvětý kultivar ´Roseum´ je výrazná solitéra či doplněk zahradní architektury, ale může se kombinovat i s jinými listnatými keři. Bílá květenství pěkně kontrastují se svěží zelení trávníku
´Aureum´ je kalina kompaktního vzrůstu má žluté listy, bude se jí dařit v polostínu бадан
´Compactum´ je nejnižší kultivar, zakrsle rostoucí keř s červenými plody
´Nanum´- zajímavá zakrslá hustě větvená forma dorůstá jen do výšky 1m. Nekvete, ale na podzim má výrazně zbarvené listy
(Kompaktní kultivary jsou vhodné pro pěstování v nádobách, vyniknou také ve větších skalkách či jako součást ornamentálních výsadeb.)
Foto: about-garden.com
Kalina je krásná po celý rok
Kalina se výborně hodí do volně rostoucích živých plotů, k zakrytí nevzhledných míst v zahradě či jako rychle rostoucí výplňová dřevina. Ve výsadbě se uplatní především pro nápadné květy a podzimní červené až tmavě fialové zbarvení listů a zářivě červené plody. Původní druh - kalina obecná – se rovněž využívá při zpevňování břehů potoků, což v případě vodoteče na zahradě může být přínosem.
Pěstování
Kaliny potřebují živné, propustné, ale stále vlhké těžší půdy. Nejlepší místo je na slunci nebo v mírném polostínu. Žlutolisté kultivary jsou však na prudké slunce citlivé, proto je vysazujeme tak, aby byly chráněny před poledním sluncem.
Z houbových chorob se nejčastěji vyskytuje šeříkové padlí, které napadá především zakrsle rostoucí kultivary a rostliny na nevhodném, suchém stanovišti. Ze škůdců se setkáme s několika druhy mšic. Největším problémem je ale drobná, asi 0,5 cm velká mandelinka - bázlivec kalinový (Pyrhalta viburni). Jak larvy (v květnu), tak i dospělci (v červnu) se živí na listech a při větším napadení způsobují holožíry, které výrazně oslabují či při opakovaném napadení kaliny naprosto zničí. Kalinu tušalaj (V. lantana) napadá jen výjimečně a stálezelené druhy kalin nepoškozuje vůbec.
Bázlivec kalinový (Pyrhalta viburni), foto: pbase.com
Autor: Irena Forejtová