Pikantní, zdravá a dietní bílá ředkev
O tom, že je zelenina zdravá nikdo nepochybuje, ale některé druhy mohou pomoci při žaludečních či střevních problémech či dietní chybě. Přesně takovou zeleninou je asijský druh ředkve, známý pod názvem Daikon. Laicky řečeno dlouhá bílá ředkev, i když i těch již existuje několik druhů.
Nastrouhaný kořen pomáhá při trávení smažených a tučných jídel, neboť stimuluje činnost žaludečních šťáv a antisepticky působí i na střevní mikroflóru. Ředkev Daikon obsahuje mnoho minerálních látek, jako jsou draslík, vápník, železo, hořčík, fosfor a vitaminy A, B1, B2 a C. Vysoce aromatická zelenina rovněž pomáhá na posílení celkové obranyschopnosti organismu, zlepšení zraku a je vynikajícím doplňkem stravy v případě nechutenství a při redukčních dietách.
Na první pohled ředkev Daikon vypadá jako naše obyčejná ředkvička. Nadzemní část, tedy listy jsou však mohutnější a pod zemí se skrývá bílý válcovitý kořen úctyhodné délky od pětatřiceti až do padesáti centimetrů. Průměr kořene bývá zpravidla okolo deseti centimetrů. Dužina je jemná, kompaktní, šťavnatá. U nás jsou dostupná semena dvou odrůd této orientální zeleniny - Japana a Jarola.
Bohatá úroda japonské ředkve. Foto: Semo
Vypěstovat čerstvé ředkve je vcelku nenáročné, neboť nároky na kvalitu půdy jsou prakticky stejné jako u běžných odrůd ředkviček. Ředkev Daikon potřebuje lehčí hluboce zpracovanou půdu, protože v těžké půdě dochází k deformaci kořene. Semena můžeme vysévat v několika etapách, na jaře i na podzim, kdy jsou krátké dny a nehrozí, že rostliny půjdou do květu. Ředkve dorůstají do konzumní velikosti za dva až tři měsíce od výsevu.
Čerstvou ředkev můžeme použít do každého receptu místo ředkvičky, do zeleninových salátů a skvěle také chutná dušená jako příloha. V Japonsku je ředkev Daikon zeleninou číslo jedna a často se nakládá na mnoho způsobů jako pikantní plátky k suši.
Semínka nakoupíme v každém dobře zásobeném zahradnictví a většinou už i hobbymarketech a supermarketech.
Činská horčice - už za 20 dnů sklízíte první listy
Hořčice listová - čínská známá také pod názvy hořčice sareptská nebo "Mustard Greens" vytváří velké, masité listy, připomínající mangold. Pod označením listová hořčice se skrývá odrůda druhu Brassica juncea se zelenými listy a červenou žilnatinou, kterou v semenářských obchodech najdeme pod označením Mustard Red Giant. Setkáme se i se svěže zelenou odrůdou Mustard Greens Giant. Obě odrůdy můžeme vysévat současně, neboť svými pěstitelskými nároky se od sebe neliší a výborně se barevně doplňují.
Hořčice čínská zelená. Foto: Biozelenina Velehrad
Při pěstování čínské hořčice je nutno mít na paměti, že je rostlinou krátkého dne, takže s výsevem raději počkáme do pozdního léta a podzimu. (Na jaře pěstovaná hořčice totiž brzy vybíhá do květu). Jako každá křehká zelenina má hořčice ráda humózní vlhkou půdu, v níž má ideální podmínky k rychlému růstu. Velkou výhodou listové hořčice je totiž velmi krátká vegetační doba, první lístky můžeme při ideálních podmínkách sklízet již za 20 dní od výsevu.
Hořčice listová se používá především do salátů, kde se uplatní mladé čerstvé lístky. K těmto účelům ji můžeme vysévat během celé vegetace. Rostlinu můžeme pěstovat ze semen i přes zimu doma v květináči blízko okna. Po první sklizni dobře obrůstá.
Větší listy pokrmům dodají typické hořčičné aroma, mají lehce palčivou chuť a vysoký obsah vitamínů. V asijské kuchyni se listová hořčice konzumuje čerstvá, s dušenou rýží, je vynikající bylinkou do čočky nebo ji můžeme využít na ochucení polévek na přízdoby salátů, chuťovek a pro zapékání.
Přečtěte si také článek, jak Rychlíme puky čekanky
Text: Irena Forejtová
Foto: archiv firem