Aby se bylo stále nač dívat

Předpokladem krásné a funkční zahrady je rozumné množství a skladba rostlin. Je třeba počítat s růstem keře do výšky i do stran, přizpůsobit skladbu výsadby přibližně stejným nárokům na složení půdy, na vlhkost a na osvětlení sluncem či zastínění. Proto je prvořadou zásadou prostor keři nepřeplňovat. V tom je tajemství estetiky a krásy jednoho exempláře nebo zajímavé skupiny keřů. Efekt sloupovitých tújí jednoho druhu působí fádně, proto je lépe vybírat keře po dvou až třech kusech v kontrastní barevnosti. Například střídat jehličnany a listnáče, zakrslé, popínavé, převislé či smuteční druhy. Kombinace stříbřitých, sytě zelených a panašovaných dřevin pomůže vyniknout každému keři.

Své místo v moderní zahradě mají i keře v nádobách. Novinkou jsou tvarované dřeviny, které přírodním stylem nahradí uměleckou plastiku a pro možnou volbu velikosti se hodí do každé zahrady. Určujícím momentem je pouze časté tvarování a dostatečná zálivka v letních vedrech. Živé sochy či plastiky se dají koupit již vypěstované nebo si můžete plastiku vypěstovat sami. Ideální dřevinou k „sochaření“ je krušpánek či buxus (Buxus sempervirens). Tvaruje se pomocí drátěné konstrukce, podle níž se pak tvoří co nejjednodušší tvar krychle, koule nebo spirály. Při troše šikovnosti a trpělivosti se zahradnickými nůžkami dá vymodelovat téměř cokoli.

Zahrada může kvést od jara do podzimu

Svěže zelenou kůrou, která upoutá pohled v ještě zasněžené zahradě, se může chlubit opravdu jen málo okrasných dřevin. Jednou z nich je zákula japonská (Keria japonica). Patří mezi opadavé keře, ale zaujme právě barevností tenkých výhonů. Vynikne ve skupině nebo jako volně rostoucí živý plot. Dominantní postavení vyhradíme okrasné třešni (Primus cerasifera „Nigra“) s hnědočerveným olistěním V  těsném sousedství umístíme dobře známou zlatici, jejíž zlatožluté květy na keři září po celý duben. V květnu sytě růžovými střapatými květy překvapí okrasná meruzalka (Ribes sanquineum). V její blízkosti se bude vyjímat tavolník (Spirea x vanhouttei), který se od května do června zahalí tisíci drobných bílých kvítků. Na bílém pozadí vyniknou sytě zelené výhonky janovce (Cytisus x praecox), obsypané žlutými květy Na suchém stanovišti se bude dařit lýkovci (Daphne mezereum), který po odkvětu nasadí nápadně oranžové plody. Ozdobné kuličky zůstanou na keři od jara až do příští sezóny.


Zákula japonská (Keria japonica)


Zlatice


Meruzalka krvavá (Ribes sanguineum)

Mezi suchomilné dřeviny patří kdoulovec (Chaenomeles) s krásnými velkými masově růžovými květy. Rozkvétá v dubnu až květnu spolu se zářivě růžovým mandlovníkem (Prunus tenella). Barva jejích květů ostře kontrastuje s tmavým olistěním okrasné třešně. Obě dřeviny dorůstají do výšky 1,5 m. Celou skupinu doplní několik nízkých kosodřevin a stálezelené rododendrony. Na podzim bohatě kvetou vřesovce (Erica), proto na ně nezapomeňte, i když jsou někdy zařazovány mezi trvalky. Keřovou výsadbu oživí a budou kvést až do zámrazu.


Vřesovec (Erica)

Dynamiku zahrady podpoří střídání volných ploch s výsadbou. Skupina keřů sice nejlépe vynikne v udržovaném trávníku, ale moderní zahrada má dát co nejméně práce. Proto se trávník nahrazuje půdopokryvnými trvalkami nebo nízkými dřevinami, které se nemusí sekat. Působivého účinku se dosáhne vysypáním plochy oblázky, keramzitem nebo barevnou kůrou, která je ideálním mulčovacím materiálem pro udržení vláhy pod keři.

Autor: Irena Forejtová

Foto: Okenkodozahrad.cz, Digitální fotoherbář, Zahradnictví Sebrov