Pěstování
Keře vřesu dosahují výšky podle druhu kultivaru od dvaceti centimetrů do zhruba šedesáti centimetrů, některé druhy pak dosahují výšky až jednoho metru. Najdete jej po celé Evropě i Malé Asii, v celé Severní Americe, ale také třeba v některých částech Jihozápadní Afriky, na Sibiři nebo na Novém Zélandu. Daří se jim na okrajích lesů, na rašeliništích i skalách, najdete je i vysoko v horách i v bažinatých porostech. Vřes nepotřebuje jako valná většina ostatních kvetoucích rostlin výživnou půdu bohatou na minerální látky, vyhovují mu půdy písčité, suché a hlavně kyselé s mírnou zálivkou. Nedaří se mu v půdě vápenaté, ale celkově jde o poměrně nenáročnou rostlinku, kterou můžete vysadit jak na záhonek, tak na skalku, daří se mu i jako hrnkové květině. Je to dlouholetá rostlina, avšak ne trvalá, zpravidla vám na zahradě vydrží tak patnáct let.
Výsadba a rozmnožování
Při sázení vybírejte místo, kde je dostatek slunečního svitu nebo polostín, na stinných místech by vám vřes nekvetl. Před sázením si stanoviště nejprve dobře promyslete, vřes totiž velmi špatně snáší přesazování. Každé jaro je pak vhodné jej seříznout nebo sestříhat zahradnickými nůžkami, rostlinu zkracujeme zhruba o jednu třetinu. Můžete jej pohnojit hnojivem na rododendrony nebo erikoidní rostliny, dbejte na to, aby hnojivo neobsahovalo v žádném případě vápník. Jednou za čas zhruba po čtyřech až pěti letech proveďte důkladné zmlazení všech keříků radikálním řezem. Ideálně na podzim. Na zimu je vhodné především mladé rostliny, nebo rostliny omlazené řezem chránit nastýlkou popřípadě mulčovací kůrou, starší rostliny nevyžadují ani tuto péči. Vysazovat jej můžete na jaře, ale i na podzim. Rozmnožuje se řízkováním, řízky sbírejte na podzim, nechejte je přezimovat ve skleníku nebo pařeništi, kde je poměrně teplo, díky čemuž se rychleji vyvine kořenový systém. Jakmile mají řízky kořínky, můžete je zasadit jednotlivě do malých květináčů do směsi z rašeliny, písku a zeleného hnojení. Vypěstovat se dá i ze semen.
Sběr a sušení
Sbírá se buď květ, nebo celá nať i s květem a to v době plného květu rostliny, ideálně koncem července a v průběhu srpna. Sklízí se podobně jako třeba levandule či majoránka - lístky a květy jednoduše stáhneme po směru růstu z natě dolů. Chceme-li celou nať, pak jí odstřihneme, vždy používáme ke sběru jen mladé rostlinky, nikoliv starší zdřevnatělé. Suší se zavěšený ve svazečcích na suchém a stinném místě, nebo rozprostřený v tenké vrstvě na novinách či plechu. Chcete-li si ušetřit práci, pak vězte, že k dostání je samozřejmě již vysušený i v lékárnách.
Využití
Vřes má stálezelené listy, které jsou jehlicovitého tvaru a navzdory drobnosti i poměrně silné. Kvete od začátku prázdnin až do prosince, podle druhu. Typickou barvou drobných kvítků vřesu je světlerůžová, ale k dostání jsou i vřesy kvetoucí fialově, purpurově, červeně či bíle. U nás se nejčastěji cení pro své dekorativní účely, avšak vřes je také hojně využíván jako léčivka. Obsahuje organické kyseliny, alkaloidy, třísloviny, flavonoidy, hořčiny i pryskyřici. Má močopudné účinky a je výborným pomocníkem při celkové detoxikaci těla. Je využíván při jarních očistných kúrách, kdy z našeho těla vyplavuje za dlouhou zimu a díky těžké a nezdravé zimní stravě nashromážděné toxiny. Máte-li problém se zadržováním kyseliny močové v těle, což je pro nás velmi nebezpečné a takovéto zjištění znamená nutnou velmi rychlou změnu ve stravovacích návycích a životním stylu, pak bez obav sáhněte po vřesu. Ten totiž jedinečným způsobem tuto nebezpečnou kyselinu z našeho těla odplavuje a účinně tak pomáhá pacientům s dnou. Dokáže kromě šetrného vyčištění těla od kyseliny močové, také zlikvidovat již usazené krystalky ve tkáních. Vřes je také výborným pomocníkem při léčbě onemocnění močových cest nebo ledvin, při jejich infekčních zánětech, účinně napomáhá při rozpouštění a odplavování ledvinových kamenů. Mimo to má silné diuretické schopnosti a napomáhá tak při léčbě otoků a zadržování vody v těle. Používá se také jako sedativum, či při léčbě revmatismu. Docela jistě oceníte možnost dlouhodobého užívání vřesu, coby léčivky, neboť vřes nemá nepříznivé ani vedlejší účinky.
Vřesu, stejně jako celé řadě dalších léčivek bývala v dřívějších dobách přisuzována magická moc. Staří Slované jej například využívali v boji proti zlým silám, o bílém vřesu se zase tradovalo, že přináší štěstí. Ve středověku se z něj vařilo pivo nebo čaj. Vařilo se z natě i lístků, ovšem dbalo se na jejich důkladnou očistu, vřes totiž velmi často žije v symbióze s houbami, které žijí na koříncích rostlin a mají po požití halucinogenní účinky.
Velmi ceněný je také vřesový med. Je oblíbený pro svou jedinečnou chuť i velmi hustou strukturu.
Připravila: Petra Martišková
Foto: archiv firmy Lavareta