Domácí sklizeň jablek z Ráje Adama a Evy
Granátovník pochází z oblasti malé Asie, kde je pěstován již více jak 5000 let. V přírodě dorůstá velikosti stromu, ale u nás jej lze pěstovat i v bytě jako pokojovou rostlinu, nebo zakrslou formu jako bonsaj. Rostlina potřebuje lehký, výživný substrát a během léta dostatek zálivky s pravidelným přihnojováním. V zimě je lépe granátovník umístit do nevytápěné světlé místnosti, kde prodělá nezbytné klidové období, aby granátovník dobře kvetl a plodil. Krátkodobě snáší i nízké teploty, asi tak -3 stupně Celsia, které rostlině nijak neublíží.
Řízkované zakrslé druhy granátovníků začínají plodit zhruba ve dvou letech. Kvést začíná na jaře a nasazené plody dozrávají asi sedm měsíců, než se vytvoří typický plod – jablko s tvrdou slupkou, pod níž se skrývá lahodná červená dužina s množstvím semen. Nevzhledný nebo přerostlý granátovník se udrží snadno v rozumné velikosti řezem, který však musíme provést ihned po sklizni plodů.
Jahodový strom v bytě i na balkóně
Utrhnout šťavnatý a vonící plod je tou největší radostí pěstitele, a zvlášť v zimním období, kdy je u nás neobvyklé sklízet ovoce. Narančila patří do skupiny citrusovitých rostlin, kterým se daří v bytě s dostatkem světla. Je to překrásný stálezelený keřík se zvláštními vykrajovanými velkými listy s výrazně červeným žilkováním. Rostlinu můžeme od května do září pěstovat venku a na zimu ji přenést do bytu, kde při teplotě od 5 do 15 oC a snížené zálivce přezimuje. Narančila začíná kvést ve stáří deseti měsíců nenápadnými bílými květy, ale poté již nasadí kulaté plody, které jsou v plné zralosti sytě oranžové. Osvěžující sladkokyselá dužnina je pod tenkou slupkou zelenožlutá a voní výrazně po jahodách. Lahodné plody většinou dozrávají v zimních měsících.
Jihoamerická kráska pro zimní zahradu
Exotikou a dálkami vonící keřík může mít každý kdo, touží po čerstvé a lahodné ovocné pochoutce. Rostlina se světle zelenými listy tuhými listy, vzdáleně připomínající listy magnólie, je brazilského původu. Na trhu se plody tvaru hrbolaté hrušky objevují pod názvem kvajáva, ale rodové jméno rostliny je psidium. Na pěstování je psidium velmi nenáročné. Zcela si vystačí s polostínem nebo vzdálenějším místem od okna, aby listy slunce nespálilo. Potřebuje lehkou a výživnou, mírně kyselou půdu a během vegetace bohatou zálivku. Každé dva týdny je potřeba do zálivky přidat kombinované hnojivo. Květy se na psidiu objeví zjara nebo během léta, a za pět měsíců dozrají světle žluté „hrušky“, s jemnou bílou až narůžovělou dužninou. Aromatické plody zvláštní příjemné vůně jsou velmi citlivé na transport, proto se k nám dovážejí jen zřídka.
Sazenice nebo již plodící rostliny uvedených druhů lze získat ve specializovaných firmách, jako je například subtropické zahradnictví Kruh či KoexFlor, nebo přímo u pěstitelů citrusových a exotických rostlin.
Autor: Irena Forejtová