Astry mají z podzimních květin snad nejbohatší rejstřík barev. Dělí se do několika skupin, z nichž každá má několik desítek odrůd a kultivarů.

Z původního severoamerického druhu Aster dumosus bylo vyšlechtěno množství odrůd, z nichž mnohé jsou pro podzimní zahradní úpravu neocenitelné, neboť patří mezi nejnižší z celé plejády hvězdnic. Nízké Aster dumosus s výškou maximálně padesát centimetrů, vyniknou s trsy červených nebo žlutých chryzantém, s travinami nebo i některými dřevinami, které mají barevné listy či plody. Husté, tmavě zelené keříky vysazené ve větším množství tvoří souvislé květinové koberce'. Kvetou velmi bohatě drobnějšími bílými, světle modrými nebo růžovými květy, které dlouho vydrží ve váze. Množí se velmi snadno dělením, nejlépe zjara, kdy je vysazujeme na vzdálenosti 30 cm od sebe.


Aster amellus Rudolf Goethe a Aster dumosus

Vyšší astry se dělí na dvě skupiny podle výšky růstu a doby květu. Středně vysoké až vysoké Aster novi-belgii dorůstají až stodvaceti centimetrů a začínají kvést začátkem září. svítivými barvami od bílé, růžové, fialové, modré až po svítivě červenou. Pro inspiraci: "Ernst Ballard" je velkokvětá sytě karmínově růžová odrůda, 100 cm vysoká; "Harrison's Blue" je plná, tmavě modrá, 100 cm vysoká a "Winston Churchill" je svítivě červená, 80 cm vysoká. Stonky i listy hvězdnic odrůdy Aster novi-belgii jsou hladké, na rozdíl o nejvyšší odrůdy Aster novae-angliae, která je celá drsně chlupatá. Poloplné květy jsou výrazně větší s jemnými hustými plátky a vykvétají o něco později až od poloviny září. Odrůdy i celá skupina hvězdnic Aster novae-angliae jsou velmi vysokého vzrůstu, který může dosáhnout až dvou metrů.

Všechny odrůdy nejlépe rostou na světlém místě v propustnější půdě. Používáme je na rabata, do smíšených volných skupin i k řezu. Množí se hlavně dělením trsů. Nižší odrůdy vysazujeme je na vzdálenosti 40 cm od sebe, vyšším ponecháme potřebný prostor alespoň osmdesát centimetrů i více.


Aster novi belgii a Aster novae-angliae

Posledním zástupcem hvězdnic je nejranější a úplně nenižší druh Aster amellus, který je vhodný spíš do skalky nebo k osázení suché zídky. Na rozdíl od ostatních hvězdnic upřednostní stanoviště s vápenným podložím, kde již od začátku srpna bohatě kvete v odstínech modré, růžové a fialové barvy. Zbarvení květů je závislé na odrůdě, například "Hermann Lóns" je stříbřitě modrofialová, "Lady Hindlip" kvete růžově a 'Rudolf Goethe' je levandulově modrá.

Obecně nemají hvězdnice žádné zvláštní nároky na půdu (kromě A.amellus). Daří se jim dobře v každé normální zahradní zemi. Polohu vybíráme pokud možno slunečnou. Chceme-li, aby každoročně bohatě kvetly, nenecháme je dlouho na místě a občas je rozdělíme, nejpozději však jednou za čtyři roky.

Autor: Irena Forejtová

Foto: Lesy hl.m. Prahy a Školky Litomyšl, spol. s r. o.