Předpokládá se, že zázvor pochází z jižní Asie, kde tento keř dodnes roste ve volné přírodě. Používal se už odpradávna. Už před 3 000 let je známo jeho pěstování a užívání v Indii a v teplejších oblastech Číny. Do Evropy se dostal zásluhou arabských obchodníků. Stal se tak oblíbeným, že ve středověku se používal stejně běžně jako sůl.
Zázvor v květináči či na zahradě
Zázvor lékařský, Zingiber officinale, potřebuje tropické klima, tzn. stejnoměrnou teplotu, dostatek vláhy, patřičně vysokou vlhkost vzduchu a přímé sluneční záření. Daří se jí v lehké půdě bohaté na živiny. Květináč pro zázvorovník by měl být dost velký, protože z oddenků vyrůstají vysoké rozložité stonky. Zázvor se může pěstovat i ve větších kořenáčích a nádobách nebo v polyetylénových pytlích. Vzrůstem se podobá okrasné trávě, kterou jako zajímavost můžeme pěstovat například u bazénu či jezírka.
Větší květináč se naplní substrátem složeným ze 2 dílů rašeliny, 1 dílu písčitohlinité půdy smíchané s hrubým pískem nebo štěrkem. Asi 1 cm pod povrch se uloží část oddenku s výrazným pupenem tak, aby „očko“ směřovalo vzhůru. Zalévá se pouze vlažnou vodou, nejlépe měkkou, dešťovou. Oddenky v květináči, které se umístí do světlé a teplé místnosti, brzy vyraší. Zálivku je nutno provádět denně do misky pod květináčem, aby byla půda stále vlhká. Zázvor nesnáší přímé slunce, proto jej po vyrašení umístíme do stínu.
Na podzim začnou rostlině žloutnout a zasychat listy, později odpadnou a zbylý oddenek v květináči umístíme do bezmrazého prostoru (stačí 2 - 5°C), kde absolvuje vegetační klid. V době zimování jej vůbec nezaléváme. Na jaře můžeme oddenek rozdělit, nebo celý očistit a zasadit do nové zeminy a začít opatrně zalévat. Oddenek zakoření, začne rašit, a jakmile pomine nebezpečí mrazů, vysadíme jej opět do zahrady.
Pokud je zázvor pěstován v květináči, pravděpodobně nebude produkovat oddenky vhodné pro kuchyňské upotřebení. Je pěstován pro atraktivní list, a bohužel, ani květů se nedočkáme. Atraktivní žluto fialová „šiška“ zázvorovníku se občas objeví v luxusních květinových aranžmá v těch nejlepších květinářstvích.
Kořen štěstí i a věčného mládí
Zázvor je nezbytnou součástí indické a čínské kuchyně. Používá se jako přísada do sladkých i slaných pokrmů: do cukrovinek, například do zázvorek – staročeského vánočního cukroví, do krupicové kaše, perníku, do kečupů, kompotů, do kořenících směsí (např. kari), do rýže, a zeleninových jídel. Velmi je oblíbený zázvorový čaj, pivo, limonáda nebo víno. Kombinuje se s citronem, paprikou, feferonkami, česnekem, chilli, skořicí, hřebíčkem a chuťově doplňuje sójovou omáčku. Plátky čerstvého zázvoru se pro jeho aroma hodí do ovocných mís, zálivek a omáček.
V Číně zázvoru říkají kořen, co přináší štěstí; na Filipínách se má za to, že má omlazující účinky. Zázvor je též klasickým léčebným prostředkem. Jeho hlavní schopností je dodávání energie, kterou prohřívá tělo a celkově uklidňuje. Využívá se sušený i čerstvý, v plátcích i jako prášek. Je výraznou součástí orientálních pokrmů, jinde se používá do cukrovinek a nápojů. Výhonky, květenství a listy se jedí čerstvé a vařené. Odvar nebo kandovaný oddenek potlačují nevolnost. Inhalací se léčí kašel a plicní infekce. Zázvorový čaj zmírňuje poruchy trávení a nadýmání, redukuje horečku. Kapka éterického oleje z kořene v masážní směsi pomáhá odstraňovat svalové a revmatické bolesti, bolesti v kříži a únavu. Když vás přepadne chřipka nebo se cítíte vyčerpaní a zimomřiví, uvařte si zázvorový čaj, nejlépe z čerstvého zázvoru, s medem a citrónem. Získáte hřejivou vitaminovou bombu, která vás zaručeně postaví na nohy.
Autor: Irena Forejtová