Některé rostliny žijí v prostředí, kde nemají možnost obstarávat si živiny pro svůj růst pomocí kořenů. Skvělým příkladem jsou právě rostliny masožravé, tzv. masožravky, které jsou z tohoto důvodu vybaveny ještě druhým, doplňkovým způsobem získávání živin. Mají důmyslné lapací mechanismy, s jejichž pomocí k sobě dokážou nalákat kořist v podobě hmyzu, pavouků a případně i malých korýšů. Svět těchto exotických rostlin je zkrátka podivuhodný.

Pěstování masožravek

Pokud jste se rozhodli, že byste taky alespoň jednu takovouto živou mucholapku chtěli mít doma, není čeho se bát. Jejich pěstování je nenáročné a zvládne jej každý. Tyto rostlinky rozhodně stojí za trochu snažení, pohled na jejich rafinované pasti je úchvatný. Masožravým rostlinám není třeba shánět potravu, vyhrabávat žížaly, sbírat brouky nebo lovit mouchy, ony si všechno obstarají samy. Výrazně tak přispějí k eliminaci hmyzu v domácnosti.

Masožravky můžeme pěstovat celoročně při teplotách okolo 22 stupňů Celsia. Neumisťujte je do blízkosti ústředního topení, nesnáší totiž suchý vzduch. Právě naopak, aby se masožravkám dařilo, je potřeba udržovat vysokou vzdušnou vlhkost. Pomoci si můžeme velkým podnosem s vodou, na nějž umístíme několik masožravých rostlin vedle sebe. Masožravky mají jen slabý kořenový systém a ten nesmí vyschnout, květináče by tedy měly neustále stát ve vodě. V zimním období při nedostatku osvětlení zálivku omezíme. Zaléváme pouze dešťovou vodou, vodou destilovanou, nebo vodou z kohoutku, která bude dobře převařená a odstátá. Pokud budeme těmto „zeleným dravcům“ dopřávat dostatek vláhy, budeme se z nich moci těšit po dlouhou dobu a budou krásnou ozdobou našich obývacích pokojů.

Druhy masožravek, které je možné pěstovat v našich zeměpisných šířkách

Masožravek existuje mnoho druhů. Každá masožravá rostlina má svůj specifický typ pasti, podle které je možno ji zařadit do jedné ze tří skupin. První skupinou jsou mucholapky - masožravky s lapacími listy, které se při doteku sklápějí. Druhou skupinou jsou tzv. láčkovky - masožravé rostliny s konvicovitými listy ve tvaru nálevky, do nichž hmyz zaleze. A poslední skupinou jsou rosnatky - masožravky s lepkavými listy, které jsou opatřeny jemnými chloupky.

Mucholapka podivná (Dionaea muscipula) – rostlina pocházející z USA, která vytváří růžice o průměru 15 – 30 cm. Jde o vůbec nejpopulárnější masožravku vůbec. Listy této masožravky se podobají malým otevřeným tlamičkám, na jejichž okrajích jsou malé „zoubky". Na okraji listů se nachází tenká vrstva nektaru, která vábí hmyz. Pasti jsou zpravidla 3 až 3,5 cm dlouhé a dokážou sklapnout za 1/20 sekundy. Podle velikosti chyceného hmyzu rostlina tráví několik hodin, ale i dva týdny. Květy této masožravky dosahují velikosti 2,5 – 3 cm, jsou bílé a skládají se z pěti okvětních lístků.


Foto: Flowerrr.ru

Rosnatka (Drosera) – tato masožravka se vyskytuje téměř po celém světě. Její listy jsou pokryty tentakulemi, což jsou žláznaté výčnělky, na jejichž koncích se tvoří malé kapičky, které voní nektarem. Tomu hmyz neodolá, a jakmile dosedne, přilepí se na list a už není cesty zpět. Při svých pokusech o vysvobození se stále více obaluje lepkavým nektarem a nakonec se celý list omotá kolem kořisti. Rostlina totiž reaguje na pohyb své kořisti. Květy rosnatky jsou většinou bílé, červené nebo purpurové a vyrůstají na dlouhých stoncích.


Foto: Rosťa Kracík

Láčkovka (Nepenthes) – nejrobustnější masožravá rostlina, která pochází původem z Asie a vyskytuje se ve dvojí podobě. Buď v podobě popívaných lián, které mohou dosahovat výšky až 20 metrů a více, nebo v podobě přízemních růžic. Rostliny jsou vybaveny láčky (odtud název láčkovky) ve tvaru konvice, které mají velmi hladké okraje hrdla, v němž je obsažen nektar. Přivábený hmyz si stoupne na okraj hrdla a sklouzne dovnitř láčky. Láček je z jedné třetiny vyplněn také trávicí tekutinou, která je pro danou kořist osudná. Láčkovky se živí obvykle hmyzem, který stráví během několika dnů. Květy láčkovek jsou nazelenalé, nebo purpurové až hnědé barvy.


 

- jpa -