Lískové oříšky
Lískové oříšky jsou dokonalým zpestřením stravy v dnešní uběhané době. Vysoký obsah oleje a zdraví prospěšných látek uklidňuje nervy, dodává dostatek energie, zlepšují paměť a fyzickou i psychickou kondici. Takový malý zázrak ve skořápce. Popelka by o tom mohla vykládat. Obsahují vitamíny B1, B2, C a E, spoustu minerálů prospěšných prvků jako chrom, draslík, hořčík, vápník, zinek a železo. Zapomenout nemůžu ani na vlákninu, kyselinu listovou a spoustu dalších skvělých věcí.
Z lísky využijete každou část
Málokde najdete strom nebo keř, který má tak široké využití jako právě líska (latinsky Corylus). Se svými maximálně osmi metry se perfektně hodí na různé živé ploty a větrolamy. Její dřevo se používá na uzení potravin, z prutů se splétají košíky, z těch silnějších proutěné překážky. Na virgule se využívají silnější větve. Listí ocení domácí zvířata, třeba krávy si na něm s chutí pošmáknou.
Oříšky jsou cennou surovinou pro pečení cukroví a výrobu likéru a jsou velmi oblíbené pro domácí mlsání. Pokud chcete plody skladovat, nechejte je po sbírání dostatečně proschnout. Vydrží vám pak až rok. Před sušením se plody loupou. Nejideálnější možností je posbírat ty opadané, budete mít alespoň jistotu, že jsou skutečně zralé.
Odrůdy lísky
Jednotlivé odrůdy se liší velikostí, tvarem, svými plody i délkou života. Bylo jich vyšlechtěno nepřeberné množství, nejoblíbenější jsou ale Líska Webbova, Lombardská bílá a Hallská obrovská. Velmi oblíbená je také červenolistá Líska obecná (Corylus Avellana Red Majestic).
Corylus Avellana Red Majestic
Líska Webbova je trochu náročnější na výživu. Má ale poměrně velké plody nahloučené v chomáčcích. Lombardská bílá má plody spíše střední velikosti ve shlucích po čtyřech, které dozrávají v září. Vyžaduje spíše teplejší prostředí. Hallská obrovská je dobře odolná proti mrazu, má dobrou úrodnost. Plody spíše větší velikosti dozrávají začátkem října.
Líska obecná (Corylus Avellana)
Pěstování lísky
Lísku si můžete vypěstovat od semínka. Pokud na to nemáte nervy, bude nejlepší možností vypěstovat si ji z kořenového výmladku. Chybou není ani řízkování a roubování.
Přestože rozprostírá kořeny spíše do šíře než do hloubky, drží v zemi pevně. Nevadí jí tak ani kamenité podloží, ba naopak. Vyžaduje dobře prostupnou půdu, ideálně hlinitou. Z jílu až tak velkou radost nemá. Půdu ne příliš suchou, ne moc vlhkou. Pak totiž nese méně samičích květů. V době květu jsou nebezpečné mrazíky, protože jehnědy snesou teplotu jen do -2°C. Silné deště a vítr dokáží také nadělat pořádnou paseku.
Líska je poměrně nenáročná, takže se urodí i těm méně zkušeným zahradníkům. Je schopná růst i v místě s horším ovzduším, stačí jí mírné klimatické podmínky a mráz jí až do -30°C nevadí. Keře sázejte od sebe asi tři až čtyři metry daleko a ideálně kombinujte odrůdy. Dbejte na řádné prosvětlování, zejména u starších keřů. Vyplatí se udržovat kotlovitou korunu s centrálním kmenem a odstřihávat nadbytečné výhonky. Člověk snadněji najde všechny plody, stromek je udržovaný a dostatek světla se dostane ke všem větvím.
Veverka, nosatec a další černí pasažéři
Veverky jsou pěkně vykutálené. Pokud pěstujete lísku v blízkosti lesa, dejte si na ně pozor. Jednoho dne byste totiž mohli zjistit, že vám ty potvůrky utekly s celou úrodou.
Nosatec lískový je pěkný malý hnědý brouček. S dlouhým nosem vypadá docela zábavně a neškodně, opak je však pravdou. Vybavujete si dírky v oříšcích, sem tam nějakého toho červíka a černo hnědý plod? Za to může nosatec. Samičky kladou v červnu a červenci do nezralých plodů vajíčka, vylíhlé larvy pak vyžírají semena. Koncem srpna se vesele prokoušou ven a v hlíně pod lískou si přes zimu hoví, aby v červnu nadělaly stejnou paseku, jako jejich matky.
Broučky můžete v květnu střást a zahubit, v době kladení vajíček strom chránit různými insekticidy a pořídit si slepice. Proč? V srpnu vyklovou popadané larvy a budete mít následující rok méně práce.