Kde se vzaly maliny?
Ač se maliník poprvé objevuje na zahradách u lidských příbytků již někdy ve čtvrtém nebo pátém století, první oficiální zmínky o něm jsou až z konce šestnáctého století. Původně šlo o rostlinu pěstovanou pouze jako okrasnou, teprve později se pěstuje výlučně pro své plody. Nejprve se tak stalo v Evropě, později v Asii i v Americe. Dnes se malin po celém světě vyprodukuje úctyhodných čtyři sta tisíc tun ročně.
Pěstování
Úplně původním stanovištěm maliníků byly lesy. Na zahrádky jsme si je s většími či menšími úspěchy přesadili a měli bychom tak činit do vlhké a dobře vyživované půdy. Maliník potřebuje pro svůj dobrý růst a bohatou úrodu dostatek slunečního svitu na horní části výhonů, ale zároveň zastínění spodní části výhonů. Je potřeba jej také chránit před větrem. Půda, do níž maliník vysadíte, nesmí být příliš těžká ani podmáčená. Snadno by podlehl hnilobě a v zimě by vám vymrznul. Na druhou stranu se mu ale nedaří ani v půdách příliš lehkých a rychle vysychavých.
Před koupí sazenic se v první řadě přesvědčte, že jsou zdravé, kvalitní, s dobře vyvinutým kořenovým systémem. Vždy vybírejte u skutečných odborníků a specialistů, jen tak budete mít jistotu, že je rostlina zcela zdravá. Na tržnici můžete koupit maliník, který neprošel kontrolou a snadno tak může být napaden virovým onemocněním, které jej nenávratně zničí. Zrádné na tomto onemocnění je, že jej okem nepoznáte a navíc se nedá rostlina proti virům ošetřit ani preventivně za pomoci postřiků či chemických preparátů. Vysazují se jak na podzim, tak i v jarních měsících, záleží na tom, zda má rostlina již vyvinuté kořeny či nikoliv. Po vysazení se obvykle rostlina zaštípne na tři očka, a pokud vysazujete na podzim, pak je také vhodné rostlinu chránit proti vymrznutí vrstvou chvojí. U nás se nejčastěji pěstují jednou plodící odrůdy, u nichž je hlavní sezóna sběru v červenci nebo začátkem srpna. U dvakrát plodících odrůd je pak ještě sběr možný po celý srpen až do poloviny září. Po sklizni je vhodné dobře půdu kolem maliníku prokypřit a následně pohnojit kvalitních hnojem nebo přihrnout kompostem. U maliníků je velmi jednoduché množení, jednoduše stačí na podzim vzít odnož. Pro správný růst keře je nutné pravidelně omlazovat porost. Ideálně hned po sklizni se zbavíme starých výhonů, které by zbytečně bránily růstu mladých, jež budou další rok plodit. I maliník lze již s velkými úspěchy pěstovat doma na balkóně. Jednoduše v květináči, ale potřebuje dobrou oporu.
Výživa a škůdci
Aby se vašim rostlinám dobře dařilo, potřebují k tomu půdu dostatečně zásobenou živinami, především pak je nutné zajistit dostatečný přísun dusíku, bez nějž by nebyly schopné dozrávat plody, fosforu, jehož nedostatek je v našich půdách spíše méně ojedinělým jevem, vápníku, draslíku, bez nějž je rostlina podstatně náchylnější k nejrůznějším chorobám, železa, jehož nedostatek způsobuje zasychání listů i síry, zinku nebo mědi. Samozřejmě, že nejvhodnější jsou čistě organická hnojiva v podobě kompostů, hnoje ať už koňského nebo hovězího, zeleného hnojení nebo mulčování. Kompost je ideální k hnojení především na podzim, při rytí se totiž nejlépe zapracuje ke kořenům rostliny. Stejně tak i hnůj. Mulčování je vhodné nejen jako zásobárna živin, ale také jako ochrana před výkyvy počasí, přílišnou vlhkostí i suchem a v neposlední řadě vám ušetří spoustu práce s pletím kolem maliníku.
Maliníky trpí především na nejrůznější virózy, které jsou ovšem velmi těžko rozpoznatelné. Prevencí proti nim je včasná likvidace celých rostlin a koupě zdravých odnoží od renomovaných pěstitelů. Další velmi častou chorobou jsou plísňová onemocnění a onemocnění houbami. Asi nejznámější je Plíseň šedá, která způsobuje postupné odumírání listů a následně i celé rostliny. Prevencí je nejen postřik speciálními roztoky, ale také dostatečné prosvětlení keřů, zabránění přemokření i omezení hnojení dusíkatými hnojivy. Jahodníkové padlí se projevuje jako bělavý povlak na listech, květech i plodech. Plody po napadení touto plísní buďto vůbec nedozrají, nebo jsou různě pokroucené a mají nepříjemný houbový zápach. Proti padlí je vhodný postřik aplikovaný ještě před květem nebo po sklizni. Houbovitá metlovitost postihuje rostliny především za velmi deštivého počasí proto je nasnadě jednoduché preventivní opatření a tím je vrstva nastýlky, či mulčovací kůry, která účinně odvede vlhkost od rostliny. Onemocnění způsobuje hnědnutí listů a následné usychání. Mezi nejčastější živočišné škůdce patří Mšice maliníková, proti níž je nejúčinnější ochrana v podobě insekticidů. Nejvíce škodlivý je pak Malinovník plstnatý, jehož larvy doslova vyžírají vnitřní části květů, které následně usychají, nebo se z nich vyvíjejí jen malé nevzhledné plody malin. Ochranou jsou postřiky aplikované před květem nebo ihned po sklizni, ale také pravidelná sklizeň zralých plodů.
Odrůdy malin
Na trhu je v současné době k dostání něco málo přes deset druhů odrůd maliníků. Většina z nich je vyšlechtěna tak, aby plody byly krásně velké a chutné. Oblíbená je odrůda Granát, Mája, která má vysokou plodnost, nebo Rubín, která se pyšní vysokou plodností a nevelkou náročností na výběr stanoviště. Odborníci se také samozřejmě pokoušeli zkřížit maliny s jiným drobným ovocem. Nakonec se jim to podařilo s ostružinou, a z pokusů vzniklo hned několik odrůd. Asi nejznámější a taky nejchutnější z nich je Tayberry, která se běžně pěstuje i na našich zahradách. Jedinou nevýhodou malin nebo jejich kříženců je nemožnost jejich skladování. Obvykle je nutné je zkonzumovat nebo zpracovat do druhého dne, podléhají totiž velmi rychle plísni nebo hnilobě. Listy z maliníku se využívají v léčitelství především k léčbě revmatismu a některých jaterních a ledvinových chorob, šťáva z malin má zase protizánětlivé účinky a dokáže snižovat horečku.
Připravila: Petra Martišková