Japonské zahrady jsou navrhovány a řešeny nikoliv jako místo k pěstování zeleniny a ovoce a nikdy nekončící dřiny, ale jako místo, kde budeme odpočívat a nabírat zpět ztracenou energii. Typickými prvky japonských zahrad jsou kromě kamenů, pečlivě střižených rostlin v nejrůznějších odstínech zelené a trávníku, také všudypřítomné sochy a zurčící voda. Od obytných částí domu je vždy oddělena alespoň paravánem nebo živým plotem, to aby byl zachován její účel. Ze stejného důvodu na ní nikde neuvidíte bazény, pískoviště nebo hřiště pro děti. Návštěvník se má cítit jako uprostřed divoké a nespoutané přírody, i když na miniaturním prostoru.

Něco málo z historie

Japonské zahrady (původem jsou z Číny) vycházejí z tamních náboženství, buddhismu a šintoismu. Kameny, které jsou součástí každé tamní zahrady, jsou sídlem božstev. Japonci věří, že každá byť i nepatrná součást přírody je obdařena duší. Ovšem tu v sobě mohou mít jen ve své skutečné přírodní podobě. Kameny pocházející z lomu duši nemají a navíc mají na své okolí a tedy i na celou zahradu velmi negativní vliv.

Kamenné jsou i sošky znázorňující božstva a zvířata. Mezi nejčastěji zobrazované patří bezesporu Budha nebo želva, která je symbolem dlouhověkosti, nechybí ani lev a lvice, kteří mají zahradu ochraňovat a žáby jí zase zajistit bohatství. Typické jsou i kamenné lucerny, někdy bývají vyrobené i z pískovce. Měkké světlo svící při soumraku ještě více umocňuje magickou krásu zahrady.

 

Každá zahrada by měla mít dominantní kámen – solitér, který byl dříve určený především k meditaci a modlitbám a také očistnou nádržku s vodou. Ta byla původně umisťována před čajovými domky velmi nízko, aby se k ní každý návštěvník musel sklonit. Najdete jí také u vstupu do zahrady spolu s malou bambusovou naběračkou a všichni příchozí by u ní měli očistit především svou mysl. Samotné brány, ke kterým byly také tyto očistné nádoby umisťovány, byly symbolem bohatství a postavení majitele.

Typy zahrad

Japonské zahrady lze upravit na sto a jeden způsobů a nikdy nenajdete dvě úplně stejné. Přesto se dají rozlišit základní typy, podle toho, co v nich převažuje.

U kamenného typu, jak už samotný název napovídá je základním prvkem kámen. Původně tyto typy zahrad sloužily především k meditaci. Kameny jsou totiž podle buddhistů symbolem plynoucího času. Jsou neměnné po dlouhá staletí a skrývají v sobě jedinečný příběh.

 

Zurčení vody, malé vodopády a jezírka s dřevěnými můstky to jsou dominanty vodních zahrad. Jejich neodmyslitelnou součástí jsou kapři koi, kteří jsou nádherně barevní a údajně jsou symbolem štěstí a blahobytu. Malý prostor s dokonale propracovanou architekturou je typický pro zahrady atriové. Zajímavé jsou i zahrady určené výlučné k obřadu pití čaje. Jejich součástí bývá čajový domek, v němž je vše potřebné pro přípravu tohoto lahodného moku.

Cestičky v zahradách tvoří nejčastěji kameny nebo štěrk a obdivovat v nich můžete, kromě jiného, především tradiční bonsaje.

Bonsaje

Bonsaje neboli stromy v misce – mají budit dojem starých stromů. Vypěstovat je a vytvarovat je do určité podoby je opravdové umění a skrývá se za ním nespočet hodin práce. Pokud se pustíte do jejich pěstování, měli byste vědět, že potřebují poměrně pravidelné přihnojování. Vzhledem k malé nádobě, ve které jsou pěstovány, mají nedostatek živin, které jim musíte pravidelně přidávat. Ovšem ne nahodile. Každá fáze růstu stromu i každé roční období vyžadují své. Důležité je také nepřehnojovat, mohlo by dojít ke spálení kořenů. Bonsajová hnojiva seženete v obchodech určených pro zahrádkáře. Pěstování bonsají to je umění. Můžete totiž vytvořit hned několik nejrůznějších stylů, které se od sebe liší tvarem a způsobem úpravy. Základní a nejčastější je styl přímý, nebo šikmý, kdy se pokroucený kmen naklání na jednu stranu. Kaskáda má představovat strom rostoucí z útesu a zajímavý je také strom mající symbolizovat vanutí větru. Jeho kmen i větve jsou tvarované na jednu stranu. Nenechte se mýlit, že vám postačí natvarovat větve jednou a ony pak již porostou přesně podle vašich představ. Budete s nimi muset dlouhodobě pracovat.

Japonci je pěstují na velkých plantážích a neustále je přesazují, hnojí a zastřihávají. Unikátní stromy zde dosahují výšky až tří metrů. I takový strom si můžete nechat přivézt, ovšem počítejte s tím, že do něj investuje i několik set tisíc korun.

Rostliny japonských zahrad

Typické jsou jehličnany především borovice, která symbolizuje sílu a vitalitu, moudrost a stáří. Bambusy jsou oblíbené pro svou krásu i v zimním období a představují ušlechtilost a vznešenost. Hojně se užívají i javory představující věrnost a nádherné sakury.   Najdete v nich azalky, jinany, cypříšky, pivoňky nebo japonské kosatce.

Japonské zahrady to je neustálý kontrast. Živelnost přírody symbolizovaná malým vodopádem a rejem zlatých ryb kontrastuje se stojatou vodou a kameny, barevné a rozkvetlé květy rostlin kontrastují s klidnou krásou letitých bonsají. Zahrada musí být neustále v pohybu, je potřeba na ní pracovat, její konečná tvář není ve skutečnosti nikdy dokončena. Neustále se mění a přetváří, stromy se upravují, zastřihávají a tvarují. A může trvat celé roky, než je majitel se svou zahradou spokojen, než získá pocit, že je vše v rovnováze.

Založit si japonskou zahradu nemusí být nijak složité. Zvláště, vezmete-li si na pomoc odborníky, ovšem počítejte s nikdy nekončící prací, a pokud jí budete chtít mít opravdu podle tradic a osázenou typickými japonskými rostlinami, pak také s poměrně vysokou investicí, která se vám ovšem vrátí v jedinečném pocitu uklidnění a pohody.

Pokud chcete nasbírat pro začátek jen nějakou inspiraci, rozhodně se vydejte třeba do Botanické zahrady v Praze, která se pyšní jedinečnou ukázkou japonské zahrady. V Březové vás rádi uvítají v Bonsai zahradě Dana a Václav Wiesnerovi. Bonsai klub České republiky pořádá každoročně spoustu zajímavých výstav, kde načerpáte nejen zajímavé informace, ale také si můžete prohlédnout jedinečné kousky bonsají nebo třeba ikeban.

Autor: Petra Martišková

Foto: Inmagine.com