Životní cyklus neboli vegetační sezóna, se u kaktusů od ostatních pokojových rostlin liší tak, že u některých druhů téměř ani nezaznamenáme počátek růstu. Zjara totiž kaktusy nezačnou tvořit nové listy a ani nezačnou hned kvést, ale začnou se nenápadně a zvolna zelenat od „temene“ a vytvářet nové trny, což je známka toho, že se probudily ze zimního spánku. Donutí je k tomu jen sluníčko.

Budiž světlo, ale s mírou

Stejně tak jako je lidská pokožka citlivá na sluneční paprsky, tak i kaktusy potřebují pozvolný start. Správně se kaktusy přes zimu nesmí zalévat a tak jsou často jejich „těla“ seschlá a jakoby svraštělá, což se netýká listových kaktusů, takzvaných vánočních a velikonočních, které mají trochu jiný vegetační rytmus a zmíníme se o jejich pěstování jindy.

Kaktusy musíme na slunce postupně zvykat a teprve pak je začít zalévat. Období přivykání světlu a teplu trvá zhruba dva týdny. Umístění za oknem může být pro některé, zvláště stínomilné druhy kaktusů smrtelné, protože i kaktus se může spálit. Popáleniny se projeví zhnědnutím části nebo celého kaktusu, což bývá chybně vysvětlováno, jako že kaktus uschl, protože nebyl zalitý.

Ale podle čeho poznat, který kaktus na slunci vydrží a který ne? Univerzální rada neexistuje. Můžeme se řídit jen tím, že čím má kaktus měně trnů a je více „nahatý“ tím méně světla a slunce potřebuje. Jsou to hlavně pralesní druhy kaktusů, které rostou ve stínu jiných rostlin. Jsou to některé druhy kaktusů rodu Gymnocalycium, Rebutia, Melocactus, Lobivia, Notocactus, ale i Mammillaria, Pilosocereus, a listové Rhipsalis, Zygocactus a Epiphyllum. Naopak plný, maximální a nerozptýlený sluneční svit potřebují vysokohorské a pouštní druhy, například známé „biskupské čepičky“ Astrophytum, často pěstované Parodie a Lobivie, hustě ostnité Mammilarie a vousatí dědečci Cephalocereus. Ale i pro tyto druhy platí zásada pomalého přivykání slunci a zvyšující se teplotě.

Chybu nikdy neuděláme, když se budeme řídit pravidlem, že v čím tmavší místnosti jsme kaktusy zimovali, tím déle trvá období přivykání. Pokud máme možnost, můžeme kaktus přemístit někam jinam, kam slunce nesvítí přímo, nebo přistínit kaktus alespoň listem novin (prodávají se ale i malé látkové zástěny za okno).

Se zaléváním začneme pozvolna

Kaktusy zpočátku zaléváme jen velmi mírně a jen za teplého počasí. Prvním signálem kdy kaktus poprvé po zimě zalít je počkat, až se nahoře uprostřed temene začne zelenat nebo se objeví nové trny. Nemusíme se obávat, že promeškáme správný okamžik, neboť u kaktusů platí zásada, že je lépe nechat je žíznit než přelít.
Správně zaléváme tak, že voda má provlhčit celý objem květináče a dostatečně zavlažit celý kořenový systém a dát tak možnost růstu nových kořínků. S další zálivkou počkáme, až je na povrchu zemina zcela suchá.

Potřeba vody je u kaktusů rozdílná. Častěji zaléváme kaktusy, které mají „tělo“ málo pokryté trny, mezi něž například Melocactus, Gymnocalycium, Echinops, Rebutia, Lobivia a některé Mammillaria, (hlavně zelené a žluté). Naopak kaktusy obalené „vatou“ a vyloženě pouštní druhy zaléváme velmi střídmě. V podstatě stačí kaktusy zalévat asi jednou za týden.

Autor: Irena Forejtová

Foto: archiv autorky