Čí to byl nápad?

Komunitní zahrady nejsou nijak novým pojmem, v západní Evropě a také ve Velké Británii byly první z nich založeny již v roce 1820. Původně však nesloužily jen pro zábavu a odreagování se, ale byly doslova zdrojem obživy pro lidi, kteří kvůli industrializaci přišli o práci a neměli jak uživit své rodiny. Po roce 1890 se komunitní zahrady začaly objevovat také ve Spojených státech amerických, kde zase fungovaly jakožto pomoc pro nezaměstnané. Po skončení první světové války byl zejména v Německu vznik těchto zahrad podporován státem. Těžké časy hladomoru se díky nim podařilo překonat i mnoha Američanům během v době velké hospodářské krize v 30. letech 20. století.

Komunitní zahrady současnosti

Komunitní zahrady se dnes těší čím dál větší oblibě a zažívají jakýsi návrat. Stejně jako v minulosti, i dnes pomáhají udržovat sociální vztahy mezi lidmi, protože se stávají součástí společenského života. Velké popularitě se těší především v USA, Velké Británii, Austrálii, Španělsku, ale i v České republice je o ně stále větší zájem.

K čemu jsou dobré?

Základní myšlenkou komunitních zahrad je aktivní využití opuštěných ploch uprostřed města, na kterých si lidé následně společně, ale každý sám za sebe, pěstují zeleninu a jiné plodiny. Nejenže si tak má každý možnost vypěstovat čerstvou zeleninu, ovoce či bylinky, ale zároveň dochází k posilování mezilidských vztahů. Na komunitní zahrádce se potkáte třeba se sousedy, které jste doposud znali jen od vidění, seznámíte se a konečně se o nich dozvíte třeba i něco víc. Odstraníte běžnou tzv. sousedskou izolaci. Navíc zahradničení je oblíbenou činností především starších lidí a komunitní zahrady se to snaží změnit. Jejich snahou je oslovit a k práci na zahradě přilákat i mladou generaci lidí, která zahradničením není příliš postihnuta. Do aktivit komunitních zahrad se tak mohou zapojit jak rodiny s malými dětmi, tak i mladé páry nebo tzv. singles každého věku. Některé komunitní zahrady navíc pořádají také různé kreativní workshopy či zajímavé přednášky.

Co majitel to jiný záhon

V komunitní zahradě má každý k dispozici svůj vlastní záhon, na kterém si vlastními silami hospodaří a může si jej upravovat dle libosti. Původně mívali členové komunity jen jeden velký záhon, o který se s ostatními členy dělili, ale tento systém neměl přílišný úspěch, protože lidé neměli pocit, že by bylo něco přímo a jen jejich. Kdo má zájem o pěstování plodin na komunitní zahrádce, má možnost si pronajmout záhonek, který bude sloužit pro jeho potřebu. Provoz zahrady je tak částečně financován právě samotnými uživateli, kteří si na danou sezónu pronajmou záhon, nebo pěstící pytel (případně pytle) se zeminou. Pronájem záhonku vyjde v závislosti na jeho velikosti a také městě na cca 500 až 900 Kč.

Pro všechny, kdo nemají to štěstí, že by měli k dispozici vlastní zahrádku, jsou komunitní zahrady skvělou příležitostí, jak se zabavit, společensky vyžít a získat vlastní chutné produkty. Individuální komunitní zahrádky však mají omezenou kapacitu pro určitý počet pěstitelů, protože do rozlohy zahrádky se samozřejmě vejde jen určitý počet soukromých záhonků. V komunitních zahradách se však plodiny nemusí pěstovat přímo na záhonech, ale také třeba v dřevěných boxech, různých bednách či nádobách. Hodí se také velké pytle na transport stavebního materiálu či staré proutěné koše. Pěstování v nádobách má tu výhodu, že je lze v případě potřeby kdykoliv přemístit a celou komunitní zahradu tak přestěhovat.

Jak komunitní zahradu založit?

Kdo by chtěl založit komunitní zahradu, potřebuje pro ni především sehnat vhodný pozemek a pak také další nadšené lidi, protože jinak by se mohlo stát, že byste si zeleninu a ovoce na komunitní zahrádce pěstovali sami. Sehnání vhodného pozemku však může být běh na dlouhou trať. U nás komunitní zahrady vznikají především díky aktivitě neziskových organizací a občanských sdružení. Často vznikají na nevyužívaných městských parcelách, například po stržených domech, brownfieldech, mohou být také součástí parků, nebo pozemek ve výjimečných případech poskytne soukromník. Pěstuje se tak nejen mezi obytnými bloky, ale také na terasách, velkých balkonech, nebo střechách domů.

Co pěstovat?

V komunitní zahradě si můžete vypěstovat v podstatě cokoliv si zamanete - od květin a bylinek přes jahody, maliny, ostružiny a další druhy ovoce, nejrůznější druhy zeleniny až po zakrslé či běžné ovocné stromy. Nejvhodnější jsou však plodiny s krátkou vegetační dobou, protože lidé tak brzy uvidí výsledek svého snažení a budou moci úrodu sklízet třeba i dvakrát, nebo třikrát do roka. Co se týče zeleniny, měla by být jednoduchá na pěstování. Nejsou příliš vhodné druhy, které je nutné předem předpěstovávat ve sklenících. Začátečníci by měli volit nákup sazenic místo semen. Také by mělo jít o zeleninu, která je odolná proti chorobám a škůdcům, aby nebylo nutné použití chemických postřiků. Vždyť právě vlastnoručně vypěstovaná zelenina bez použití chemie je to, o co na komunitních zahradách jde především. Oblíbené jsou také takové druhy zeleniny, které není třeba skladovat, ale dají se hned jíst – nejčastěji se tak pěstují rajčata, papriky i pálivé papričky, ředkvičky, cuketa, vodnice, pažitka, hrášek, fazolky, petržel a salát. Nechybí ani nejrůznější bylinky. Kromě pěstování se pěstitelé na komunitních zahradách často věnují i kompostování rostlinného odpadu ze zahrady případně bio odpadu z domácností.

Pokud se vám zdají aktivity komunitních zahrad zajímavé a rádi byste se také stali členem některé z nich, stačí si jen na internetu vyhledat tu, která je vašemu bydlišti nejblíže.

- jpa -