První zimní i jarní květinou je bezpochyby čemeřice černá (Helleborus niger), kterou znaly již naše babičky pod názvem sněžná či Kristova růže. Je to trvalka vysoká od 25 do 40 cm. Nejlépe se jí daří v polostínu nebo i jako podrostu pod opadavými stromky a keři, které ji chrání před prudkým lijákem, ale propustí k ní dostatek slunečních paprsků.
Místo pro čemeřici vybírejte důsledně, protože nemá ráda přesazování. Čím déle roste na svém místě, tím je krásnější. Rychle se rozmnožuje sama semínky a vytváří hustý efektní porost. Kvete až dospělá rostlinka, na což si můžete počkat i několik let. Kdysi ji lidé sázeli do předzahrádek přímo pod okna chalupy, aby se z její krásy mohli těšit i zimě.
Čemeřice jsou velmi dekorativní, vyniknou samostatně, ale i ve skupinách s jarními trvalkami či cibulovinami. Jsou vhodné i do skalky. V zahradě se vyjímají kromě pestrých květů i jejich sytě zelené kožovité listy se zubatým okrajem. Zpravidla bohatě nasadí na květ po suchém létě, proto byste ji neměli přehnaně zalévat. Květy vyrůstají na stoncích přímo ze sněhu a nepoškodí je ani sníh či mráz. Chloubou čemeřic jsou krásné bílé květy, jejichž pět okvětních lístků se sbíhá v zelenkavém středu plném žlutých tyčinek. Kvete od února do dubna, může však vykvést již v listopadu a odkvést až v květnu.
Přečtěte si také:
Šípky - pěstování šípkové růže a využití šípků v kuchyni
Pěstujeme kamélie japonské, královny východu
Po odkvětu lze čemeřice rozmnožovat dělením trsu nebo semeny. Ty musí projít před vyklíčením chladem a mohou se pak vysévat přímo na záhon nebo si můžete v truhlíku připravit sazeničky. Čemeřice jsou velmi jedovaté, je proto namístě opatrnost při nechtěném požití dětmi některé části rostliny i při péči o ně, aby nedošlo ke kontaktu šťáv se sliznicí a pokožkou.
Samokřížením vzniklo několik druhů a šlechtěním i mnoho barevných variací. Po čemeřici černé rozkvétá čemeřice východní (Helleborus orientalis). Tento druh se vyznačuje narůžovělými květy, které mohou mít bohatší a plnější nebo různě tvarované okvětní lístky s jemným žilkováním, V posledních letech je velmi populární pro širokou paletu barev. Na těchto kultivarech se podílelo množství botanických druhů, proto jsou značeny jak Helleborus x hybridus. Působivá je i čemeřice s nepříliš vábivým názvem smradlavá (Helleborus foetidus), která má mnohem mohutnější olistění a drobné převislé zelené květy, které rovněž rozkvétají ještě v zimě. Až v březnu kvetoucí, je čemeřice zelená (Helleborus viridis), která kvete opravdu zeleně, a čemeřice růžová (Helleborus purpurescens), která může mít na rozdíl od názvu nikoliv jemně růžové, ale překvapivě až červenofialové květy.
Autor: Irena Forejtová