V minulosti byly vesnické zahrady zakládány pevně zažitým způsobem. Cestička od branky směřovala nejčastěji přímo k vchodovým dveřím. V sadu nechyběly statné ořechy, jabloně, hrušně či švestky, a květiny měly své místo nejčastěji v přední části zahrady. Zelenina se vysazovala do úhledných políček, keře rybízu, malin nebo angreštu rostly u dřevěného laťkového plotu.

Při znovuzakládání venkovské zahrady nesmíme zapomínat, že vzorem by měl být její původní přírodní vzhled. Ideálním příkladem jsou různé luční byliny, které lze získat vysetím směsi trávy nazvané „květnatá louka“či osázet zahradu tradičními rostlinami jako jsou pivoňky, kosatce, rebarbora či hosty, které dokáží navodit tu správnou atmosféru a nepotřebují žádnou zvláštní péči.

V předzahrádce a za okny

Květinová výsadba nebyla přesně uspořádaná a mnohdy se řídila pravidlem - kde je volné místo, tam bude něco růst.. Letničky, které se pěstovaly, se mnohdy objevovaly každoročně, díky jejich schopnosti se samovolně množit a rozrůstat. Zastoupeny byly typické druhy, jako například letní fialy (Mathiola), hledíky (Antirrhinum majus), léčivé měsíčky (Calendula officinalis), popínavý hrachor (Lathyrus odoratus), cínie (Zinnia elegans), svítivě modrá chrpa (Centaurea cyanus), pronikavě vonící rezeda ( Reseda odorata), černuchy (Nigella damescena), krvavě červený laskavec (Amaranthus caudtaus), pestrobarevné okrasné máky (Papaver sommiferum) a neodmyslitelnou dominantou předzahrádky bývaly také slunečnice. Na oknech měly privilegované místo zejména pelargónie a lichořeřišnice. Objevovaly se však i fuchsie a dokonce i kopretina. Rostliny v nádobách během celého léta bohatě kvetly, a to nejen díky pravidelné zálivce, ale i zásluhou drůbežího trusu, který se používal jako hnojivo.

Základ okrasné části venkovské zahrady však tvořily trvalky. Pěstovaly se jen ty druhy, které byly nenáročné, a zároveň bohatě kvetly a intenzivně voněly. Na jaře ve venkovské zahradě kvetly primulky (Primula vulgaris), kamzičníky (Doronicum orientale), konvalinky, srdcovky (Dicentra spectabilis), orlíčky a pivoňky,.a v létě převzaly štafetu majestátně se vypínající ostrožky, zvonky, smolničky a obrovské trsy vlčích bobů. Pro podzimní vesnickou zahradu pak byly typické trsy kvetoucích chryzantém a aster. Kvetoucí trvalky a letničky také vhodně doplňovaly některé cibuloviny, zejména tulipány, narcisy, lilie a v letních měsících i jiřiny. Velmi oblíbené v minulosti byly také dvouletky. Například chejr (Cheirantus cheirii), macešky, pomněnky a sedmikrásky. Majestátní topolovka, (Althaea rosea), náprstník (Digitalis purpurea) a léčivá divizna měly vyhrazené místo u plotu, aby poutali pozornost kolemjdoucích. U zdi venkovského domu, například stodoly, která byla chráněná před větrem a často tam svítilo slunce po celý den, se vysazovala réva nebo popínavé růže či popínavý zimolez..

Něco pro užitek

Téměř v žádné vesnické zahradě, kromě typické zeleniny jako je mrkev, cibule a česnek, nikdy nechybělo koření a léčivé rostliny. Ty sloužily nejen v kuchyni, ale i jako odpuzovače hmyzu.

Pokud se rozhodnete pro bylinkovou zahrádku, je pro její založení nejideálnějším obdobím jaro. Tehdy totiž bylinky rychleji zakořeňují a většinou se ještě v témže roce dočkáte první úrody.. Slunečnou polohu upřednostňuje saturejka, levandule, šalvěj, tymián, dobromysl, meduňka nebo rozmarýn. Naopak, stín bude prospěšnější pro mátu, pažitku, petržel a libeček. Na záhonech kombinujte vždy jen druhy se stejnými pěstitelskými nároky a zohledněte jejich šířku a výšku růstu.

Pro potěchu oka i duše

Nostalgickou atmosféru „zahrady našich babiček“ dokreslí drobné, a leckdy i užitečné doplňky jako jsou kamenná koryta, vydlabané kmeny stromů a hliněné džbány, staré dřevěné vidle nebo původní plechová konev. V nádobách se nepěstovaly skalničky tak jak je známe dnes, neboť tehdy plnily svůj účel, ale my je můžeme osázet netřesky všech možných velikostí a barev. A ještě něco - na zápraží nikdy nechyběla dřevěná lavice umístěná před domem u dveří, kde si vychutnáme okouzlující směs krásy a vůní venkovské zahrady.

Autorka: Irena Forejtová

Foto: firma Grandgarden a archiv autorky