Neapolská pizza získala na popularitě především díky svému jednoduchému receptu a vynikající chuti. Legenda praví, že v roce 1889 slavný kuchař Raffaele Esposito v Neapoli vytvořil tuto pizzu jako poctu královně Margheritě Savojské a její návštěvě města. Při výběru ingrediencí použil barvy italské vlajky – červené (rajčatová omáčka), bílé (sýr mozzarella) a zelené (čerstvá bazalka). Vytvořil tak pizzu s jedinečnou kombinací chutí a vizuálních prvků. Tato pizza byla pojmenována "Pizza Margherita" a stala se symbolem. Dnes musí neapolské pizzerie, které chtějí tuto pizzu se standardem definovaným asociací Verace Pizza napoletana prodávat, dodržovat přesný technologický postup.

Podle asociace jsou pro neapolskou pizzu důležité tyto aspekty:
Neapolská pizza je kulatá, s průměrem max. 35 cm.
Neapolská pizza má vyvýšený okraj (slavný „cornicione“), bez spálených okrajů, vysoký 1–2 cm.
Neapolská pizza musí být měkká a voňavá.

Jak vyrobit pizzu Margheritu

Abyste se mohli chlubit tím, že jste upekli pravou neapolskou pizzu Margherita, musíte použít následující recept.

Pravé neapolské těsto na pizzu skládá z pšeničné mouky, přírodních neapolských kvasnic nebo pivovarských kvasnic, soli a vody. Těsto připravujeme vždy bez tuku a cukru. Podrobný recept na výrobu těsta najdete v našem článku Těsto na pizzu, recepty na 5 nejlepších těst. Těsto by mělo být ideálně hněteno ručně, placka se nesmí válet válečkem, nesmí být silnější než 3 milimetry a musí mít zvýšený okraj (1-2 cm). Nejsnadněji vytvoříme placku tak, že bochánek těsta postupně tlakem od středu těsta ven formuje. Těsto a vznikající placku průběžně otáčíme a formujeme do požadovaného tvaru kruhové placky.

Foto: Neapolskou pizzu tvarujeme bez válečku

Na originální pizzu Margheritu použijeme rajčatový základ, optimálně z rajčat odrůdy San Marzano nebo Piennolo del Vesuvio. Na omáčku patří pouze originální sýr mozzarella z buvolího mléka a čerstvá bazalka. Pizza Margherita se podle původního receptu peče ve speciální peci s teplotou 430 - 480 °C po dobu 60 - 90 vteřin. Hotovou pizzu lehce polijeme panenským olivovým olejem. 

Foto: na pizzu Margherita patří pouze rajčata, sýr mozzarella a čerstvá bazalka

Jak vyrobit pizzu Marinara

Pizza Marinara je druhou uznávanou variantou neapolské pizzy. Těsto k výrobě je stejné, na ručně tvarovanou placku patří rajčatová základ, česnek a oregáno. Žádný sýr. Pizza se opět peče ve speciální peci.

Tímto způsobem můžete připravit tradiční neapolskou pizzu z pohodlí domova. Pravděpodobně se vám nepodaří dosáhnout teploty speciálních pecí. Pizzu tak budeme péct déle (cca 10 minut) při teplotě 220 °C v horkovzdušné troubě. Nezapomeňte ale na klíčový prvek, kterým je použití kvalitních surovin, bez nich tu nejlepší neapolskou pizzu nepřipravíte.

Jaký jsou hlavní rozdíly mezi neapolskou pizzou a pizzou římskou

Těsto na pizzu

Neapolská pizza: Má tenčí a vzdušnější těsto, které je na okrajích většinou vyvýšené. Používá se typicky pšeničná mouka s nízkým obsahem lepku. Nepoužíváme olej a cukr.

Římská pizza: Má obvykle tenčí a křupavější těsto, ale to nemusí být vždy pravidlem. Používá se často pšeničná mouka s vyšším obsahem lepku než u neapolské pizzy. Do těsta používáme olej.

Velikost a tvar pizzy

Neapolská pizza: Má menší průměr, tradičně kolem 25-30 cm, a má charakteristický zvednutý okraj.

Římská pizza: Má tendenci být větší a může mít obdélníkový nebo čtvercový tvar.

Jak pizzu pečeme

Neapolská pizza: Peče se ve speciálních pecích na dřevo při velmi vysoké teplotě (ideálně v kamenné peci), pečení trvá zhruba 90 vteřin.

Římská pizza: Je běžně pečená v elektrické peci nebo v peci plynové a pečení může trvat déle.

Ingredience

Neapolská pizza: Má jednodušší náplň s tradičními surovinami - rajčatová omáčka, mozzarella a bazalka.

Římská pizza: Má obvykle pestřejší náplň a může obsahovat různé druhy sýrů, maso, zeleninu a další ingredience.