Čokoláda od starých Indiánů až po dnešek

„Čokoláda chutná dobře i samotná. Ale nejlepší je s čokoládou.“

Již staré indiánské kmeny si předávaly z generace na generaci recept na legendární nápoj Xocolatl. Byl mastný, kořeněný a i přes hořkou chuť drcených kakaových bobů velmi rozšířený díky svým povzbuzujícím účinkům. Od té doby čokoláda ušla dalekou cestu. Dnes těší mlsné jazýčky svou delikátní chutí v nepočetně různých podobách a právem zasluhuje titul nejoblíbenější pochoutky.

Legenda praví, že kakaovník na zem přinesl opeřený had Quetzalocoatl, jeden z aztéckých bohů. Aztékové pak v jeho pěstování pokračovali a nápoj pojmenovali Xocolatl právě jako poctu Quezalocoatlovi. Pro Indiány byly kakaové boby hotový poklad, spojení mezi nebem a zemí. Měly předávat moudrost a sílu starodávné rostliny. Vážili si jich natolik, že je začali používat dokonce jako platidlo a tehdy si čokoláda vysloužila přízvisko „tekuté zlato“.

Do Evropy se čokoláda dostala v 16. století díky španělským objevitelům, nejpravděpodobněji na tom má zásluhu Hernando Cortéz. Do čokolády se přidává vanilka, cukr a podává se šlehaná do pěny, aby se plně rozvinula její sametová hebkost a kořenitá chuť. Jedno španělské přísloví z té doby praví, že myšlenky by měly být jasné a čokoláda hustá. Postupně si získala oblíbenost nejenom na královském dvoře a v 18. století zažila obrovský boom. Cadbury či Nestlé již tehdy podlehli volání sirény a obchody začaly bujet. O století později vzniká mléčná čokoláda a Lindt přichází s originálním procesem konšování. Čokoláda získává jemnost, jíž si podmanila srdce i duši každého, kdo ji jednou okusil. V Řecku byl kakaovník trefně pojmenován „Theobroma Cacao“ – „Pokrm bohů“.

Trocha alchymie aneb výroba čokolády

„Nechápu, proč všichni naříkají, že nemůžou jíst čokoládu, protože se z ní tloustne. Čokoláda je přece zelenina. Vyrábí se z kakaových bobů a ty jsou co? Zelenina!“

Na počátku byl… kakaovník. Kakaové boby se čistí, při více než 100°C praží a zbavují se slupek. Poté se drtí a melou, aby vzniklá kakaová hmota mohla spolu se sušeným mlékem a cukrem vytvořit samotný základ každé čokolády, čokoládovou hmotu. Ta se válcováním stává drolivou. Pak přichází alchymie. Konšování. Při teplotě 60 – 80°C se směs promíchává klidně až po dobu 48 hodin. Přidává se kakaové máslo a nastává druhý zlomový bod, temperance. Temperování je vlastně krystalizace kakaového másla a právě zde se ukrývá jádro pudla. Pokud vám doma při správném skladování čokoláda šedne, nebyla temperance provedena správně. Pak už zbývá jen hmotu rozdělit do forem a je hotovo. Správná teplota skladování, kterou čokoláda ocení, je 18°C. Vyvarujte se běžně rozšířenému barbarskému zvyku ukládání čokolády do lednice. Nemá to ráda.

Foto: čerstvý kakaový lusk

Kvalita čokolády je závislá na mnoha různých faktorech. Kakaovými boby počínaje, jednotlivými kroky postupu konče. Nejkvalitnější jsou boby označované jako Fine, se kterými se nesetkáte příliš často. Poměrně rozšířenými a kvalitními jsou pak americké a karibské boby Flavon, nejméně kvalitní skupina Ordinary. Obsah kakaového másla je také důležitý. Čím je vyšší, tím je čokoláda jemnější. Totéž platí i u konšování. Čím déle, tím lépe.

Foto: kakaové boby

Druhy čokolády

„I hořká čokoláda vám osladí život.“

Buďme klasici a rozdělme čokoládu na tři základní druhy. Hořkou, mléčnou a bílou. Liší se od sebe zejména množstvím použitého kakaového prášku, mléka a cukru. Kvalita je pak určována množstvím kakaového másla a postupem. Hořká čokoláda obsahuje minimálně 35% kakaové sušiny. Pověstná královna mezi čokoládami je pak označována jako „Couverture“, obsahuje velmi mnoho kakaového másla, mnohdy má i okolo 70% sušiny a je vláčná, jemná a rozpouští se na jazyku. Kvalitní hořká čokoláda musí mít alespoň 50% kakaových přísad (tzn. minimum jiných tuků, sladidel apod.). Dobrá mléčná čokoláda by měla ukrývat minimálně 30% kakaových přísad, okolo 20% mléčných přísad a nad 25% sušiny. V bílé čokoládě musí být obsah kakaového másla alespoň 25% a 25% mléčných přídavků. Neobsahuje žádné pevné kakaové složky.

Ať už se rozhodnete pro jakoukoli čokoládu, vězte, že je to láska na celý život. Sladká, temná, hříšná a trvalá. Je to droga, která vás napumpuje energií i dobrou náladou, a také výtečné afrodiziakum. Ne nadarmo se říká, že nejlepší je muž s otevřenou náručí. Plnou růží a čokolády.

A teď ty slíbené recepty:

Aztécká čokoláda

Modernější verze pradávného nápoje. Dříve si jej mohli vychutnat pouze muži, dnes těší jazýčky mladých i starých obou pohlaví.

Kakao, nastrouhanou čokoládu, lžičku cukru, vanilkovou tresť a nasekanou chilli papričku chvíli povařte v mléce. Množství surovin volte podle kýžené hustoty a ostrosti. Pokud chcete dodat nápoji říz, můžete přikápnout kapku pořádného rumu nebo brandy. Když máte chuť improvizovat, zkuste použít jako koření například pepř a skořici. A samozřejmě jestli toužíte po kalorické bombě, rozpusťte tabulku čokolády na vaření ve vodní lázni, smíchejte ji se smetanou a oslaďte a okořeňte dle libosti.

Belgické lanýže

Kdo by neznal pověstné belgické pralinky. Krémovou chuť, která se mísí s hořkostí kakaového prášku, sladkostí drcených ořechů nebo exotičností kokosu. Jejich příprava není až tak složitá. Pozor si jen dejte, ať potřebné suroviny nesníte ještě v průběhu přípravy, mně se to málem podařilo.

70ml smetany ke šlehání, 100g másla a 60g cukru moučka smícháme v rendlíku. Směs pozvolna zahříváme. Jakmile se suroviny prolnou a máslo i cukr se rozpustí, odstavíme hrnec z ohně a do tekutiny nalámeme 200g čokolády (čím bude kvalitnější a kakaovější, tím lepší bude výsledek). Čokoládu rozmícháme a můžeme přikápnout trochu likéru. Výborné je například Baileys, ořechovice nebo koňak. Směs necháme tuhnout asi hodinu v lednici, poté ji řádně promícháme. Tvarujeme z ní kuličky, které jsou výborné obalené například v kakaovém prášku nebo drcených oříšcích. Pokud máte hravou náladu, můžete doprostřed vložit malé překvapení v podobě třešně či mandle.

-lub-