Nejvíce lilku je produkováno v Indii a Číně. Jeho jméno zřejmě pochází z perštiny „badindjan“, které později zdomácnělo v arabštině. Do Evropy se lilek dostal zásluhou arabských obchodníků. Hodně se zpočátku pěstoval ve Španělsku a posléze se jeho obliba rozšířila do dalších zemí.

V minulosti byl lilek ctěn jako exotická rostlina s mocnými účinky. Panovala pověra, která říkala, že jeho konzumace provokuje nemoci všeho druhu. Další mýtus vychází s tvrzení, že baklažánu jsou přisuzovány síly, které údajně umí zajistit peníze. Kulinářská magie praví, že stačí vložit do rozpůleného lilku bankovku, a poté co bude lilek opět spojen, měl by být zakopán do země. Tomu, kdo to takto provede, prý dříve či později přijdou slušné peníze.

V současnosti je lile velmi oblíben zejména v Číně, Indii a Japonsku a v mnoha zemích je pro změnu považován za jídlo chudých. V moderní době už lilek patří dlouhá léta k tradičním zeleninám používaným například v jídelníčku Řecka, ale je s gustem konzumován i v jiných zemích celého světa.

Ve srovnání s ostatní zeleninou obsahuje lilek střední množství vlákniny, hlavně ve slupce a semenech. Lilek významně pomáhá při zeštíhlovacích dietách, protože usnadňuje zažívání, příznivě ovlivňuje obsah cholesterolu v krvi a má projímací účinky. Ze zdravotního hlediska pomáhá lilek předcházet vzniku volných radikálů v těle a je cenným zdrojem sodíku a kyseliny listové, což je vlastně vitamin B9. Nejvíce hojným minerálem obsaženým v lilku je draslík, dále je to fosfor, vápník, hořčík, železo, zinek, a vitaminy A, C.

Není bez zajímavosti, že lilek překvapivě obsahuje více nikotinu, než kterákoliv jiná rostlina. Množství nikotinu v lilku je ale ve srovnání s množstvím nikotinu přijímaným pasivním kouřením, opravdu zanedbatelné. Dá se konstatovat, že stejné množství nikotinu jaké obsahuje jedna cigareta, je obsaženo asi v 9 kilogramech lilku.

Před kuchyňskou úpravou je doporučováno lilek posypat solí a nechat pustit vodu. Dělá se to proto, aby pustil svou hořkost. Tuto úpravu nemusíte podstupovat, pokud vám přirozená nahořklá chuť lilku nevadí. Za nejlepší lilky se považují ty menší, protože nemají v sobě tmavá semínka a nejsou tak hořké. Je třeba upozornit, že lilek je náchylný na změny teplot a proto není dobré lilek po zakoupení dlouho skladovat. Před přípravou je potřeba lilek důkladně umýt, aby se odstranily kyselé šťávy. Všeobecně je doporučeno, aby byl před přípravou namočený ve studené vodě s přidáním trochu citronové šťávy zhruba na 30 – 60 minut.

Před tepelnou úpravou by se lilek neměl loupat. Tenká slupka je dobře stravitelná a především se přímo pod ní skrývá nejvíc tělu prospěšných látek. Lilek se může připravovat jako pečený, smažený, plněný nebo dušený. Při smažení má však lilek tendenci nasávat příliš mnoho oleje. Při pečení je pro změnu potřeba neustále sledovat, zda se lilek nepálí. Tuto skutečnost vyřešíte tak, že při pečení lilek pokapete trochou oleje.

Recept – lilek jako Escalivada

Escalivada je jídlo, jehož název pochází z katalánského „escalivar“. Znamená to – péci nad ohněm. Tento pokrm typický pro Katalánsko se dříve připravoval pečením zeleniny nad ohněm. V současnosti si vystačíme s troubou, která je předehřátá na 170 stupňů Celsia. Pro přípravu budeme potřebovat lilek, červenou papriku, rajčata, cibuli, olivový olej, chléb, sůl a možná se budou hodit ančovičky.

Postup:
Nejdříve lilek před pečením napíchneme nožem, aby nám v troubě nebo bezprostředně po vyndání z trouby tzv. nevybouchl! Pak vložíme lilek, červenou papriku a cibuli do pekáčku, zalijeme olivovým olejem a necháme péci asi půl hodiny. Po tomto čase přidáme rajčata, protože nepotřebují tak dlouhou tepelnou úpravu a pečeme další půl hodiny. Po ukončení pečení necháme na chvilku vychladnout.

Máme-li v úmyslu Escalivadu podávat s chlebem, rozkrojte rajčata napůl a potřete jimi opečené krajíce chleba. Potom lilek i papriku oloupeme a zbavíme semínek. Dužinu nakrájíme na dlouhé úzké kousky, kterými pak poklademe krajíce chleba. Na takto naskládané chleby položíme také nakrájenou pečenou cibuli. Na chléb je možné položit ještě ančovičky.

Escalivadu nemusíme jíst na chlebu, ale pečenou zeleninu nakrájíme na menší kousky a servírujeme na talíře s příborem. Podle chuti můžeme připravit i maso a vše podávat s chlebem, rýží nebo bramborem.

-ar-