Uzení patří k nejstarším formám úpravy pokrmů, zejména masa. Používalo se už v pravěku a jeho obliba neklesá. Vždyť „uzeniny“ patří stále k velmi prodávaným potravinám. Ale není uzenina jako uzenina, výrobky z domácí produkce jsou oproti těm z hypermarketu nesrovnatelně chutnější. Totéž se týká i uzeného masa a sýrů.
Než se však pustíte do stavby zahradní udírny, není na škodu říci si trochu teorie. V zásadě existují tři metody uzení – studeným kouřem (teplota 12 až 25 °C a vlhkost 75 až 85%), což je metoda dávající nejvíce trvanlivé a velmi chutné výrobky, avšak časově nejvíce náročná. Uzení trvá několik dnů až týdnů, v některých případech dokonce měsíců. U nás, národa nedočkavých, se prakticky nepoužívá.
Mnohem rozšířenější je uzení teplým kouřem (teplota 30 až 60 °C), které trvá několik hodin. Výsledek je chuťově rovněž docela uspokojivý, trvanlivost je však oproti výše uvedené metodě kratší.
A konečně existuje ještě uzení horkým kouřem o teplotě 50 až 90 °C, které však již neposkytuje tak chutné výrobky a trvanlivost je nedlouhá.
Každá udírna však pracuje na stejném principu. Má topeniště, většinou kouřovod, udící komoru a komín či alespoň odvod kouře. Udící teplota závisí hlavně na proporcích zařízení (délka kouřovodu atd.). Při konstrukci udírny je důležité dodržet parametry tak, aby byl uzený výrobek vystaven kouři o požadované teplotě a nedosahovaly na něj plameny. Teplotu je vhodné hlídat teploměrem a v zájmu kvality ji udržovat co nejstálejší. Udírna musí mít také přiměřený tah a spalování. Oheň udržujeme pravidelný, topíme tvrdým dřevem.
V našich podmínkách se ke stavbě udírny přistupuje nejčastěji metodou pokus-omyl, takže se setkáte s velkým množstvím roztodivných konstrukcí. Přesto však můžete požádat o radu někoho zkušenějšího, kdo již udírnu stavěl, nebo si sehnat konkrétní návod na stavbu udírny (v knihách, od známých apod.). Doporučit se dají např. knihy Udírny a zahradní krby (autor Václav Vlk) nebo Udírny a uzení (autor Egon Binder).
Udírnu můžete postavit z různých materiálů – cihel, kamene, betonu, plechu aj. Jestliže máte pozemek ve svahu, je také možné udírnu vykopat a stěny vyztužit vhodným materiálem. Velmi jednoduchá udírna se dá vyrobit i ze starého plechového nebo dřevěného sudu či barelu, který by však neměl být od jakýchkoliv chemikálií nebo barvy, protože do kouře a potažmo jídla by se mohly uvolňovat nežádoucí látky. To ostatně platí o všech používaných prvcích udírny, které přijdou do styku s ohněm a kouřem.
Jestliže se vám nechce udírnu stavět, je možné ji i koupit v přenosném provedení. Bývá zhotovena nejčastěji z nerezu. Stejně tak je možné si pořídit udící nástavbu na gril.
Ale ani obyvatelé bytů se nemusí zcela vzdát domácího uzeného. Existují malé elektrické udírny, použitelné i v interiéru.
Jestliže tedy chcete kvalitní a funkční zahradní udírnu, bude asi nejlepší využít výše uvedené literatury a postavit si nějaký typ dle osvědčeného návodu. Stejně tak se dozvíte, jak připravit a naložit maso k uzení, a co všechno se vlastně dá udit. Kromě masa a sýra totiž můžete zkusit i houby, zeleninu aj.
Tak přejeme příjemné posezení s domácími uzenými výrobky!
Autor: Michal Hamšík
Foto: archiv Bionaire, Weber, VK Team CZ