Co o třešních (ne)víte
Na území Čech se třešně začaly pěstovat až ve dvanáctém století a dokonce si získaly takovou přízeň šlechtického rodů Pernštejnů, že na jejich počest každoročně pořádali třešňové slavnosti. Horkým favoritem v jejich pěstování se postupně stala Evropa hned za Severní Amerikou a Asií. Podle historie bylo pořadí právě opačné. Svědčí o tom i latinské rodové jméno třešní – Cerasus – které pravděpodobně pochází ze starořečtiny, které označuje území plné třešňových sadů - Kreasos Odtud se třešně do Evropy rozšířily zásluhou Římanů již ve druhém století.
Pro chuť, krásu i zdraví
Třešně botanicky patří do velkého rodu Prunus, který zahrnuje přibližně dvěstě druhů. Jedlé druhy se dělí na srdcovky (s měkkou dužinou) a chrupky (s pevnou dužinou). Tmavé odrůdy mívají červenou barvu šťávy, žluté a světlečervené odrůdy obsahují nebarvící šťávu světlou. Obecně t řešně postupně dozrávají od konce května až do poloviny června.
Kromě ovocných druhů třešní existuje i široký sortiment okrasných druhů a jejich kříženců. Nejznámější okrasnou třešní jsou sakury s hrozny bílého, něžně růžového až karmínového soukvětí, které jemně voní. Sakury jsou nádhernou solitérou, a zvláště na sytě zeleném trávníku vynikne jejich krása. Výborně kontrastují s jehličnany v pozadí nebo se skupinou nižších keřů.
Třešně jsou mimořádně zdravým ovocem. Šťáva i dužina jsou plné cenných vitamínů (k posílení imunitního systému) , kyseliny listové (má vliv na nervovou soustavu a krvetvorbu ) , vápníku (na kosti, zuby) , železa a draslíku. A ještě něco třešně obsahují, co bychom v ovoci nehledali – jód. Třešně jsou nejlepší a nejzdravější čerstvé. Uchováváme je v lednici, pokud možno se stopkou a nedáváme je blízko aromatických potravin, protože pak přebírají jejich pach. V kuchyni se uplatňují hlavně při výrobě moučníků, džemů, šťáv a kompotů. Lze je i sušit.
Co třešním prospívá...
Stromy třešní často v horských oblastech nepotkáme. Vyhovují jim totiž teplé a slunečné polohy (v polostínu méně kvetou) a lehčí písčité až písčitohlinité půdy s obsahem vápníku.
Jen málokdo věnuje třešňovým stromům trochu času, aby je ořezal. Maximálně se v zimě ořežou suché větve a tím veškerá péče o stromy končí. Třešeň je ale ovocný strom jako každý jiný, proto je pro podporu plodnosti důležitý řez. Třešně by se měly pěstovat s takzvanou otevřenou korunou. To znamená, že hlavní výhon se odstraní a tím vznikne kotlovitá koruna. V létě se pak výhony (po sklizni) zakracují o jednu třetinu délky na vnější pupen. Nesmíme zapomenout po řezu ošetřit rány, aby nedocházelo k ronění – glejotoku. Ránu zatřeme štěpařským voskem nebo latexem.
...a co jim škodí
Nevítaným návštěvníkem šťavnatých třešní je malý bílý červík vrtule třešňové. Její larvy se zavrtávají do dužnatých plodů a vyžírají jejich obsah, zejména u pozdnějších odrůd. Rané odrůdy jako je Karešova, Burlat či Kaštánka zůstávají „čisté“, neboť vrtule třešňová se líhne teprve ve čtvrtém týdnu třešňové zralosti a napadá tak jen srdcovky. Základem ochrany proti červivosti je sledování výskytu mušky, která klade vajíčka pod slupku ještě zelených, tvrdých plodů. K tomu nám velice dobře poslouží žluté lepové desky zavěšené po obvodu koruny stromu. Jakmile se škůdce na destičce objeví můžeme proti vrtuli zasáhnout přípravky Sumithion nebo Decis. Ošetření je účinné, ale je postřik je třeba několikrát opakovat. Je pravdou, že dříve se třešně pěstovaly bez postřiků, ale pod nimi pobíhaly slepice, které stačily vysbírat kukly a tak se vrtule příští rok prostě nevylíhla. My si můžeme pomoci jedině sběrem spadaných třešní, anebo chemií.
Autor: Irena Forejtová