Břečťan patří mezi popínavé rostliny, a tak je ideální jej pěstovat tak, aby měly jeho stonky s drobnými zelenými a žíhanými lístky dostatek prostoru k růstu, to znamená v závěsných květináčích či na balkóně, kde se může rostlina plazit například okolo zábradlí nebo rozličných podpěr.
Rostlině svědčí jasné rozptýlené světlo, snese však i polostín. V létě jí vyhovuje teplota okolo dvaceti stupňů Celsia, v zimě ocení o deset stupňů méně. Vzhledem ke své odolnosti dobře snáší i mrazy, přesto se může stát, že by mohla umrznout. Při nedostatku světla má rostlina drobné listy a vytáhlý stonek.
Kořenový bal břečťanu by neměl nikdy zcela vyschnout, rostlině však nesvědčí ani přelití. Pokud by stála ve vodě, mohla by odumřít. Jednou za 14 dní v létě ji pohnojíme. Při pěstování se doporučuje břečťan také rosit, neboť má rád vzdušnou vlhkost, kterou zabráníme napadením svilušek. Listy je možné postříkat jednou za čas leskem. Pokud je rostlina v příliš suchém prostředí, je zakrslá a hnědnou jí špičky listů.
Dvakrát ročně a podle potřeby i častěji rostlinu zaštipujeme, aby zhoustla. Mladé vrcholové řízky je možné nechat zakořenit ve vodě, a rostlinu tak rozmnožit. Ideálním obdobím pro tento zákrok je jaro. Na jaře je rovněž vhodná doba k přesazování břečťanu, a to do rašelinového substrátu.
Břečťan je jedovatý, proto bychom jej měli pěstovat pokud možno v bezpečné vzdálenosti od dosahu dětí či domácích zvířat. Zároveň se však výtažky z něj užívají v medicíně. Vyluhovaný břečťan příznivě působí při kašli, zanícených sliznicích, kožních vyrážkách i hemeroidech. Při vnitřním užití však není radno překračovat doporučené dávky, neboť se jedná o toxickou drogu. Z bobulí břečťanu se zase získává růžové a šedivé barvivo.
Autor: efa