Šáchor vzdáleně připomíná deštník - z dlouhého tuhého rákosovitého stonku, který může dosahovat výšky okolo půl metru i více, vyrůstají jako paprsky dlouhé úzké listy připomínající kostru paraple.
V Evropě se rostlina, jež pochází z bažin a břehů vodních toků Madagaskaru, pěstuje od konce 19. století. Její druhý název - papyrus - dává tušit, že se z jejích stvolů kdysi vyráběl papír.
Šáchor miluje díky svému původu vodu a vysokou vzdušnou vlhkost. Proto je důležitá velice častá zálivka, a to nejlépe odstátou vodou. Vedle klasického pěstování v rašelinovém substrátu se dá květina pěstovat i přímo ve vodě, kdy nám odpadne starost o ni během dnů, kdy odjedeme z domova. Vyschne-li totiž půda, rostlina velmi rychle žloutne a umírá.
Teplota během celého roku by se měla pohybovat od 18 do 21 stupňů °C, v zimě by neměla klesnout pod 16 stupňů. Tehdy může šáchor prochladnout a shodit listy. Zachránit jej můžeme seříznutím. Další hrozbou pro prosperující růst je napadení puklicemi a při velmi suchém prostředí sviluškami nebo mšicemi. Zálivka kyselou a tvrdou vodou zase může způsobit hnědnutí špiček listů.
Umístění šáchoru je ideální na světlém slunečném místě, ovšem ne na přímém slunci, dařit se mu tedy bude nejlépe na severním či východním parapetu. Hnojit je vhodné dvakrát do měsíce, přesazovat vždy na jaře, když je rostlině malý květináč.
Při přesazování je možné papyrus rozdělit na dvě rostliny, musíme však dát pozor, abychom nepoškodili jeho kořeny. Množit rostlinu můžeme buď tímto způsobem nebo seříznutím stonku a zakořeněním ve vodě vzhůru nohama, tedy růžicí dolů.
Šáchor je velmi oblíbenou rostlinou koček, které jej, podobně jako trávu pro kočky, rády konzumují.
Autor: efa