Zahrada, která je ponořena po většinu dne do stínu, nemusí být bez života. Stejně jako její ostatní části, které jsou po celý den zalité sluncem, může hýřit barvami. Pokud zvolíte správné a dostatečně odolné rostliny, kterým tyto nepříznivé podmínky nevadí, dokážete i jinak nehostinnou plochu proměnit v romantické zákoutí.

Problémová místa

Možná jste u sebe na zahradě také objevili temný kout, kde nejsou zrovna ideální podmínky pro pěstování rostlin. Problémové bývají severní či východní strany domů, kam se sluneční paprsky dostanou jen stěží, nebo jen na krátký čas, místa pod stromy s hustou korunou nebo mělkým kořenovým systémem, případně pod dlouhými převisy střech. Na většině těchto míst dochází navíc ke spojení hned dvou problémů najednou – kromě toho, že rostliny musí živořit ve stínu, jsou většinou také vystaveny neustálému suchu, protože přes hustou korunu stromu ani pod střešní převis se závlaha zkrátka nedostane.

Výběr rostlin

Při výběru rostlin se vždy pěstitele či prodavače zeptejte, zda konkrétní druh snese stín či polostín. Případně si v knížkách či na internetu vyhledejte, v kterou roční dobu rostlinka kvete, pokud tedy vůbec kdy kvete. Snažte se sázet nejrůznější druhy rostlin tak, aby vám záhonek co nejdéle kvetl. Mezi stínomilnými rostlinami najdeme několik druhů, které se pyšní barevnými květy, ale i takové, u nichž jsou okrasou zajímavě zbarvené listy. V jedné linii tak můžeme mít vysazenu celou řadu letních květů, v další řadě pak rostliny s ozdobnými listy apod. Ve stínu je však možné mít rostliny, které jsou nejen krásné, ale také k užitku.

Oblíbené druhy stínomilných rostlin:

Plicník skvrnitý – nádherná trvalka, která se velmi rychle rozrůstá a také krásně kvete. Rozkvétá růžově, ale pak se barva proměňuje do fialové a po opylení květy zmodrají. Známy jsou však i druhy s bílými květy. Rostlinka je květy obsypána po celý duben. Po odkvětu jsou ozdobou velké skvrnité zelenobílé listy, které vydrží po celé léto. Na podzim listy seschnou a rostlina se zatáhne pod zem. Příští rok v březnu se zase objeví v plné kráse. Plicník nevyžaduje hnojení ani ochranu na zimu.


Foto. Miroslav Deml

Třezalka kalíškatá – stálezelený nízký keřík (25 – 50 cm) se svěže zelenými lístky, který může v zimě lehce namrzat, proto vyžaduje chráněná místa. Během léta se obsype poměrně velkými a zářivě žlutými kvítky. Listy mají při pohledu proti světlu nepravidelné tečkování. Třezalka se často pěstuje jako náhrada trávníku, nebo se používá jakožto živý mulč pod stromy. Vyhovuje jí stín, na slunci by došlo k popálení listů i květů.


Foto: Vojtěch Herman

Kakost – stínomilná trvalka, která na konci jara a na začátku léta ozdobí zahradu nádhernými modrými či růžovými květy. Rostlina je oblíbená nejen pro své krásné barevné květy, ale i pro zajímavě tvarované listy. Dorůstá do výšky až půl metru. Kakosty mají tu výhodu, že je můžete zasadit v podstatě kamkoliv. Tato obvykle značně dlouhověká trvalka si poradí se suchou půdou pod stromem, ale daří se jí i ve vlhkém stinném koutě či na přímém slunci. Kakosty tak patří mezi nejlepší tzv. výplňové rostliny, během pár let dokáží pokrýt i opravdu velké plochy.


Foto: Michael Kesl

Dlužicha (Heuchera) – tyto skromné trvalky dokážou ozdobit zahradu hned dvakrát. Nejenže dlouze kvetou nápadně růžovými až červenými zvonkovými květy, ale také je zdobí okrasné listy nejrůznějších barev – zelené, červené, fialové, růžovofialové apod. Listy i v zimě na rostlině zůstávají a jsou tak krásnou ozdobou zahrady po celý rok. Dlužichy snadno a rychle rostou, pokud je tedy necháte rozbujet, jejich trsy se prolnou a vytvoří nádherný pestrý porost.


Foto: Petr Kocna

Barvínek – pokryvná a poléhavá rostlina, která kvete po celý začátek jara krásnými modrými květy. Pokud těchto rostlinek vysázíme více vedle sebe, můžeme se dočkat nádherného modrého koberce. Její výhodou tedy je, že dokáže dokonale zakrýt i místa v hlubokém stínu. Vyžaduje vlhkou zeminu a dostatek živin. Barvínku známe dva druhy:
• Barvínek větší (Vinca major) - jde o keřík, který dorůstá cca 30 cm
• Barvínek menší (Vinca minor) – nižší, 10-15 cm vysoký stálezelený keřík s tmavozelenými lesklými listy


Foto: Stanislav Krejčík

Hortenzie velkolistá – rozložitý keřík ideální do polostínu, kde krásně kvete kulovitými květy nejrůznějších barev, ale snese i úplný stín. Hortenzie dorůstá až metrové výšky. Při sázení je třeba myslet na to, že potřebuje trochu více rašeliny, která zajistí kyselou půdu. K dostání jsou kultivary s různě zbarvenými květy. O rostlině je známo, že barvu jejich květů můžeme změnit volbou zálivky. Pokud zaléváme hortenzie kyselým roztokem, zabarví se do modra, pokud roztokem zásaditým, pak mění barvu do červena. Na neutrálních půdách je zabarvení bílé.

Pieris – stálezelená okrasná rostlina z čeledi vřesovcovitých, která bude ozdobou zahrady i v zimním období. Její spirálovitě uspořádané listy se na jaře zbarvují do červena, proto dostala přezdívku „lesní plamen“. Květy se objevují rovněž na jaře, mají zvonkovitý tvar a jsou bílé, případně růžové. Rostlina dorůstá větší výšky (1 – 6 metrů), takže je ideální ji zasadit například k plotu. Pieris se daří nejlépe na stinném místě, které je chráněno před suchými zimními větry. Rostliny mají rády kyselou půdu, je vhodné proto dobré k nim přidávat rašelinu nebo zkompostované jehličí.

Buksus (Buxus) – vedle plotu se hodí umístit také stálezelené buxusy neboli zimostrázy. Jde o jednu z nejoblíbenějších okrasných dřevin, která se vyznačuje malými zelenými lístky vejčitého tvaru. Buksus kvete v dubnu až květnu, je mrazuvzdorný a snáší i drsné klimatické podmínky. Tyto vytrvalé keře snášejí dobře stín a tak se jim dobře daří i pod vzrostlými stromy. Jsou ideální rostlinou do živých plotů, nebo jako obruba záhonů, chodníků a cest.


Foto: Vojtěch Herman

Kanadská borůvka – ve stínu můžeme pěstovat i některé ovocné keře, jako je například kanadská borůvka, která dorůstá výšky až jednoho metru. Umístíme ji proto také k plotu či zídce. Na plném slunci je sice sklizeň ranější, v polostínu dozrávají borůvky o pouhý týden později. Kanadské borůvky vyžadují zvýšenou půdní vlhkost a také zvýšenou kyselost půdy (hodnota pH by se měla pohybovat v rozmezí 3,2 - 4,2). Vzhledem k tomu, že jsou borůvky citlivé na chlor a vápník, používáme při úpravě půdních podmínek rašelinu přechodovou či vrchovištní, možná je také kůra a lesní hrabanka. Důležité je hnojení, pro zdárný růst borůvek je nutný dusík, fosfor a draslík. V prvních letech hnojíme v obvodu jednotlivých keřů, později celoplošně.


Foto: Jakub Horák

Výsadba a péče

Rostliny sázíme ve vzdálenosti (sponu) 20 až 30 cm od sebe. Během jednoho roku dokážou vytvořit nádherný zelený koberec. Srostou do sebe a stinné místo krásně pokryjí. U plotu by měly být vždy vyšší rostliny a směrem k trávníku či chodníku by se měly vyskytovat rostliny nižší. Po výsadbě je vhodné celou plochu zakůrovat – nejenže to vypadá lépe, ale kůra také drží vlhkost. Přestože jsou rostliny umístěny ve stínu, nebo na chladné severní straně, potřebují během horkých letních dní také alespoň jednou za tři dny důkladně zalít. Za dva až tři roky nám celá plocha, o které jsme si mysleli, že zůstane nevyužitá, krásně zaroste. Kůra nebude vidět a vy se budete moci těšit z krásného pestrobarevného záhonu.

- jpa -