Skalniček je nespočetné množství druhů. Nekonečně rozmanitý a pestrý svět nelze komplexně pojmout. Například v Asii či v Jižní Americe jsou neustále objevovány nové a nové rostliny a i v soukromých zahradách každý rok vykvetou nové, vyšlechtěné poklady. Skalničky by se měly kombinovat podle toho, jaké sluneční světlo je pro ně vhodné.

Na slunné stanoviště je vhodný lomikámen, mateřídouška, netřesk, nízký kosatec, pochybek plazivý, pupalka, rozchodník, rozrazil, rožec či tařice. Do polostínu volte dymnivku žlutou, dlužichu krvavou, dřípatku horskou, kandíky, prvosenky, dále trávničku přímořskou či zběhovce výběžkatého. Úplné sucho vyžaduje čistec, hlaváček jarní, kostřava, karafiát skalkový či opuncie.

Typické skalničky do našich podmínek

Snad nejobvyklejší skalničkou u nás je netřesk (Sepervivum). Jeho výhodou je nenáročnost a přizpůsobivost, roste téměř v každé zemině. Poznáte ho podle tučných listů, které se sbíhají v husté růžice. Netřesku podobný je cymbálek (Rosularia), jehož listy přecházejí ze zelené do růžové.


Netřesk


Cymbálek

Již v brzkých jarních měsících můžeme na skalkách spatřit prvosenku (Primule). Objevuje se v březnu, kvete různě barevně, nejčastěji tmavofialově. Roste do výšky 15 cm. Nejraději má polostín, výživnou vlhkou půdu a dostatek humusu.


Prvosenka

Měkké polštáře vysoké 5-10 cm nám na skalce vytvoří tařička (Aubrieta). Kvete modře či vínově v dubnu a květnu. Nejraději má hlinitopísčitou půdu a dostatek slunce. Koberce na skalce vytvoříme i z jiných květin. Tak například rozrazil (Veronica) nebo chudina (Draba). Obě rostliny vyžadují hodně slunce, dají se tudíž na skalce kombinovat spolu. Půdu mají nejraději dobře propustnou, ideálně s příměsí písku. Opatrně s vodou, chudina je náchylná k „ulití“.


Tařička


Chudina

Elegantní květinové koberce vytvoříte také s plamenkou (Phlox). Někdy se jí říká také flox. V jarních měsících působí oslnivě na každé skalce, navíc je nenáročná na péči. Podobný efekt vytvoří také tařice (Alyssum) a hvozdík (Dianthus).


Plaménka

Velmi působivě na skalce vypadá také „obyčejný“ len (Linum flavum). Od června do srpna kvete příjemnou sytou žlutou. Vytváří přízemní růžici listů a má asi 20 cm dlouhý stonek. Miluje výsluní, sucho a propustnou, písčitou zeminu.

Typických skalkových bochánků dosáhneme s lomikamenem (Saxifraga). Kvete obvykle v dubnu a květnu, má pět okvětních lístků nejčastěji bílé, narůžovělé nebo červené barvy. Měří 15-20 cm. Daří se mu v polostínu v dostatečně kypré vlhké půdě. Své jméno získal po neobvyklém místu přírodního výskytu, neboť běžně jej nacházíme na strmých skalních stěnách či ve skalních sutích.


Lomikámen

Kdo by neznal mateřídoušku (Thymus). Vypěstujete ji i na místech, kde kvůli prudkému slunci jiné květiny nerostou. Lebedí si v písčité suché půdě. Od května do srpna kvete tmavorůžově.
Do štěrbin mezi kameny se nádherně hodí modroušek (Edraianthus pumilio). Husté, kompaktní bochánky jsou celé pokryty velkými, přisedlými modrými zvonky. Má krátké čárkovité listy, které se sbíhají do růžic. Miluje slunce, vápnitou chudou půdu. V době květu snese více vlhka, při nedostatku vody dochází k zasychání poupat.

Drobnou rostlinkou na vaši skalku je turan (Erigeron). Vyžaduje slunce a vydrží i v suché půdě. Je ideální do běžné zahradní zeminy. Kvete fialovými kvítky se žlutými středy, zejména v červnu a v červenci. Je citlivý na zimu a vlhko.

Autor: Martina Gillichová