Jestliže jste pojem molekulární kuchyně slyšeli teď poprvé, možná se vám vybavily školní hodiny chemie či biologie. A nejste tak daleko od pravdy. V molekulární kuchyni (někdy označované také jako technoemociální kuchyně) dochází k propojení znalostí o přípravě pokrmů s chemickými a fyzikálními poznatky. Laicky řečeno, molekulární kuchaři se snaží přeskupit molekuly tak, aby došlo u jídla k co nejzajímavějšímu efektu, jako je třeba změna jeho tvaru či skupenství. Používány jsou běžně dostupné suroviny, ale ty se následně speciálním způsobem upravují a dává se jim jiná podoba. Ale nemyslete si, že výsledná chuť jídla tím nějak utrpí, právě naopak! Ta u molekulárních pokrmů ještě více vynikne.
Foto: Kávový kaviár s mléčnou pěnou a kapslí cukru
Tak trochu šílená
V molekulární gastronomii dochází ke změně skupenství jednotlivých surovin. Výsledná jídla chutnají stejně, jako když je připravujete běžným způsobem, ale vypadají naprosto odlišně. Tak mohou vznikat takové „podivnosti“, jako je jedlá hlína, polévka v kuličkách, drink v kostce, hovězí vývar v podobě špaget, vegetariánský kaviár z okurek, svíčková ve spreji, džus ve formě tablet a spousta dalšího. Ničím neobvyklým pak není ani pokrm, jenž vypadá jako volské oko, ale když jej ochutnáte, zjistíte, že je toto „vejce“ vyrobeno z kokosu a pomeranče. Naprostým unikátem je pak pokrm zvaný „Nic“, který servírují v jedné věhlasné španělské restauraci. Hosté dostanou naservírovány na první pohled prázdné lžičky, ale při bližším prozkoumání zjistí, že tak úplně prázdné nejsou.
Foto: Malinový kaviár s jahodovou pěnou a karamelem
Kdo to všechno vymyslel?
Úplně poprvé se pojem molekulární gastronomie objevil v roce 1988. Zakladateli tohoto odvětví, v němž se spojuje potravinářská chemie a technologie s kulinářským uměním, byli francouzský chemik Hervé This a britský fyzik Nicholas Kurti z univerzity v Oxfordu. Podařilo se jim navázat odbornou spolupráci mezi špičkovými vědci a šéfkuchaři těch nejlepších hotelů v Paříži a v Londýně. V současnosti se tento obor těší největší popularitě ve Francii, ale své organizace má i ve Švýcarsku, Argentině a Španělsku. Molekulární kuchyně se neustále vyvíjí, ovlivňuje jí to, jak se mění naše chutě nebo trendy ve vaření. K nejznámějším kuchařům zabývajícím se molekulární kuchyní dnes patří Grant Achatz, Richard Blais, Heston Blumenthal nebo Marcel Vigneron. O molekulární kuchyni se zajímají i některé české restaurace.
Foto: Molekulární vejce se slaninou
Místo hrnců injekční stříkačky
Pokrmy se v molekulární kuchyni připravují metodami, které jsou typické spíše pro vědecké laboratoře. Dochází k emulgování, mražení tekutým dusíkem, přidávání různých látek rozkládajících strukturu suroviny a tak dále – jsou zkrátka užívány techniky, které by jen málokdo spojoval s vařením. Neobejdete se ani bez speciálních přípravků v podobě želatin z mořských řas a různých zahušťovadel. Místo pánví a hrnců s vroucí vodou se tak používají hlavně injekční stříkačky, turbomixery a tekutý dusík. Tím se vytváří naprosto nečekané a netradiční pokrmy v nových skupenstvích, které však chutnají jako pokrmy, které dobře známe.
Zdravá a chutná kuchyně
Možná to na vás může působit tak, že jídlo vytvořené v molekulární kuchyni nemůže být příliš zdravé, když jsou do něj přidávány tak netradiční suroviny. Je ale třeba říct, že potraviny nejsou nijak znehodnocovány chemikáliemi. U molekulární kuchyně je velmi dbáno na to, aby byly používány pouze čerstvé a kvalitní suroviny. Kuchyně je navíc velmi šetrná na zachování vitaminů v pokrmech. Právě tekutý dusík o teplotě -196°C, který je běžně používán, umožňuje šokové zchlazení a surovina si tak zachová veškeré cenné látky. Rovněž práce kuchaře je velmi pečlivá.
Foto: Ravioli v molekulární kuchyni
K výhodám molekulární kuchyně tak patří především moderní a nevšední vzhled pokrmů, báječná kombinace chutí, lehká stravitelnost a využití těch nejmodernějších technologií. Za nevýhodu je možné označit technologickou nedostupnost, doma v kuchyni si tak žádný z pokrmů s největší pravděpodobností nepřipravíte, pokud ano, tak jen ve velmi omezené míře.
Spojení nevšedních chutí
Pro molekulární kuchyni je typické také to, že se v ní spojují zdánlivě nespojitelné chutě – tento obor je nazýván „foodpairing“. I když to tak na první pohled mnohdy nevypadá, nakonec zjistíme, že se často skvěle doplňují potraviny, které by vás v životě nenapadlo zkombinovat. Dobrým příkladem je třeba ryba s čokoládou či zmrzlina z višňového piva. Pokud se říká, že fantazii se meze nekladou, tak u molekulární kuchyně to platí dvojnásob. Molekulární kuchyně je zkrátka zábavná a také trochu šokující!
- jpa -