Klimatizace je zatím běžnou součástí hotelů, firemních sídel a obchodních center. V domácnostech ji nalezneme spíše v zemích nad západ od našich hranic a hlavně v zemích, kde jsou vysoké teploty běžnou součástí celého roku. V posledních letech se stále více rodin rozhoduje pro pořízení klimatizace i u nás. Proč? Zkrátka proto, že se chtějí cítit po celý rok příjemně.

Základní funkcí klimatizační a větrací jednotky je vytvořit příjemný chládek v létě, příjemné teplo v zimě a zabezpečit stálou výměnu vzduchu bez zbytečného průvanu. Lze samozřejmě větrat i nadále klasickým způsobem, tedy otevřít okno, ale riskujeme, že výměna vzduchu proběhne také se všemi nečistotami, bakteriemi a viry, kterých je venkovní vzduch plný. Navíc v létě je vzduch venku teplejší než ten uvnitř, takže s vyvětráním nás místo osvěžení čeká ještě další oteplení. Pokud chceme vyvětrat takzvaně pořádně, je potřeba vytvořit průvan, který mohou někteří členové rodiny odstonat ať je leden nebo červenec. Klimatizační jednotka spolu s příslušenstvím zajistí nezbytný průtok čerstvého vzduchu, sníží či případně zvýší jeho teplotu, vlhkost a zredukuje obsah škodlivin.

Ne všechny výrobky na trhu můžeme označit za klimatizaci. Některé splňují jen část požadavků, a tak je nutné si před nákupem stanovit, co konkrétně od „klimatizace“ očekáváme. Skutečná klimatizace musí bez průvanu přivést upravený vzduch, odvést vzduch znečištěný prachem, škodlivinami a zápachem a odvést přebytečnou vlhkost. Klimatizace by také měla umět kompenzovat případné tepelné ztráty a chybějící vlhkost vzduchu doplnit. Pokud tedy chceme mít vyřešeny všechny zmíněné „problémy“, musíme se poohlédnou po klimatizační jednotce, která zvládne vše.

Na trhu je samozřejmě dostatek výrobků, které kombinují jednotlivé funkce, a tak je možné si vybrat například zařízení, které pouze chladí a odvlhčuje, ohřívá a zvlhčuje, ohřívá a chladí apod. Klimatizační jednotky se dělí na ústřední a interiérové, přičemž do rodinných a bytových domů nás budou zajímat zejména jednotky interiérové. Ty mohou být vestavné, skříňové, parapetní, podstropní, kazetové nebo okenní. Velmi oblíbené jsou pak takzvané split jednotky, které nejsou nijak náročné na stavební úpravy ani finance. Jedná se v podstatě pouze o propojení vnitřní a vnější jednotky chladírenským potrubím. Vnější jednotka obsahuje výměník výparníku, kompresor a expanzivní ventil. Při umístění vnější jednotky je potřeba počítat s tím, že jednotka produkuje poměrně dost tepla, které je přímo úměrné vyprodukovanému chladu v interiéru. Většinou nepotřebujeme ochlazovat pouze jednu místnost. Pro tyto účely slouží takzvané multisplit systémy, kde vnější část slouží pro několik vnitřních částí.

Zajímavou alternativou jsou mobilní klimatizační jednotky, které slouží k chlazení tam, kde je dodatečná instalace klimatizace příliš složitá nebo se využívá jen příležitostně. I zde je dostatečně široký výběr od jednoduchých řešení až po sofistikovaná řešení s elektronickým ovládáním a soustavou filtrů.

Pravé klimatizační systémy řeší problém komplexně během celého roku. Moderní technologie pamatují také na spotřebu energie, životnost klimatizace a její hlučnost. Výhodou dokonalé klimatizace je také minimum času potřebné pro dosažení dané teploty. Klimatizace je také velmi vhodná pro alergiky, protože se minimalizuje výskyt alergenů v přiváděném vzduchu. Senzory potom automaticky řídí výkon jednotky dle znečištění prostoru.

Nevýhody?

Klimatizace s sebou nese bohužel také řadu nevýhod. Instalace „pravého“ klimatizačního systému je značně finančně náročná a pokud ji budeme provádět dodatečně, pak znamená také mnoho stavebních úprav.

Nevýhodou mobilních jednotek je jejich nízká účinnost a vysoká hlučnost.

U split systému je zase zapotřebí občas větrat a účinnost systému při vyšších teplotách venku může být omezená. Pozor na zdánlivě levné klimatizační jednotky s příliš vysokými provozními náklady. Energetické třídy jsou značeny podobně jako u domácích spotřebičů (A+ až C, případně D)

Foto: archiv firem LG, Sinclair