Pokud jste zastánci čistého topení, určitě bude pro vás vhodnou volbou dřevo, a pak můžete mít, co se týče ekologie čisté svědomí. Dřevo při spálení vyprodukuje jen tolik oxidu uhličitého, jako bychom totožné množství dřeva nechali jednoduše zetlít. Jedinou nevýhodou levného topení dřevem je fakt, že s jeho přípravou se pořádně nadřete.

Základním předpokladem pro skladování dřeva venku je splnit nutnost suchého prostoru. Na příliš suché uskladněné dřevo je však třeba dát také pozor, protože by mohlo být velmi náchylné na samovznícení. Venku mimo dům slouží pro uskladnění dřeva nejčastěji regály pro skladování dřeva, kůlny na dřevo, nejrůznější přístřešky a zastřešené prostory či přímo zděné stavby pro uskladnění dřeva.

K rozdělení dřeva na stavební a palivové dochází hned po vytěžení. Palivové dřevo je takové, které nelze využít jinak než ke spálení. Dřevo určené ke spalování by nemělo být vlhké a mělo by být staré minimálně 2 roky od pokácení a nařezání. Ať už máte starý či nový kotel, svoji službu vykoná optimálně, jen pokud bude dřevo kvalitní a dostatečně proschlé. Výrobci kotlů, krbů a kamen doporučují, aby vlhkost dřeva na topení nepřesáhla 20 procent. Dobře proschlé dřevo poznáte podle toho, že jsou na něm časté praskliny anebo podle toho, že má jiný zvuk než vlhké, když s dvěma polínky klepnete o sebe. Když hoří proschlé dřevo, projevuje se to vyšší teplotou plamene a podstatně nižší tvorbou nežádoucích zplodin. Oproti mokrému dřevu je tedy jeho spalování nejen ekonomické, ale také ekologické.

Pak už si od dodavatele můžete vybrat dřevo k topení tříděné nebo ve směsi z různých listnáčů či jehličnanů. Naštípané dřevo s délkou polínek zhruba 33 cm má samozřejmě vyšší cenu. Někteří obchodníci nabízejí kromě naštípaného dřeva taky třísky na podpal, piliny nebo dřevní odštěpky. Třísky se používají jen při roztápění. Přikládat je v průběhu topení by bylo stejně neekonomické jako topit dřevem příliš přesušeným. A to je zásadní důvod, proč není doporučováno skladovat palivo ze dřeva ve velkém teple hned vedle krbu či kotle.

Při vytápění je nejdůležitějším faktorem vlhkost dřeva. Pokud bude dřevo hodně vlhké, budeme mít při nižší výhřevnosti ještě mnohem vyšší spotřebu. Proto je vhodné nechávat vlhčí dřevo dosušit. Z toho důvodu se neobejdeme bez neustálé rezervy suchého topiva. Zcela standardním postupem je mít zásobu na dvě, případně i tři sezóny předem.

Zásady skladování

Dřevo vhodné pro topení v krbových kamnech je zapotřebí skladovat na krytém, větraném místě, chráněném před deštěm. Pro skladování a případné další vysoušení dřeva je rozhodně zapotřebí dostatek prostoru. I zakoupené a již opracované dřevo je ještě nutné zpracovat. Palivové dřevo obvykle pořizujeme v podobě polen. Polena je nutné napřed naštípat na poloviny nebo čtvrtiny a ponechat řádně proschnout. Půlky i čtvrtky ještě musíme dále nařezat, neboť by se nám nevešly do kotle. Už naštípaná polena od dodavatelů jsou skutečně o poznání dražší, a proto jedna z nejdůležitějších věcí snad každého chataře či chalupáře je kvalitní a ostře nabroušená sekera. Pokud vytápíte rodinný dům pouze palivovým dřevem, je zapotřebí mít v zásobě alespoň 40 metrů krychlových paliva včetně rezervy pro schnutí.

Skladování vevnitř

Dřevo na topení je vděčný materiál, ale je zapotřebí s ním patřičně zacházet. Zejména je citlivé na vlhkost, a proto se má vždy skladovat v suchu. Pro uskladnění dřeva uvnitř rodinného domu slouží nejčastěji koše na dřevo z nejrůznějších materiálů. Můžou být proutěné, skleněné, nerez, černé i kované. Dopravu a skladování palivového dřeva usnadňují koše na dřevo na kolečkách. Jejich doporučené zatížení je maximálně 20 kg palivového dřeva.

-ar-

Foto: Blomus