To zřejmě vzhledem k ekologické dani na uhlí už nehrozí – navíc koho by bavilo skládat uhlí? Lepším řešením je určitě dřevo – je nejen ekologičtější, ale i levnější, a práce s ním je přece jen poněkud příjemnější.
Současná kamna mají velmi vysokou účinnost, z čehož vyplývá také menší spotřeba a potažmo méně práce při přípravě dřeva. Přesto jej však sehnat musíme. Jak na to? Záleží také na tom, zda topíte kotlem na dřevo, nebo v krbových kamnech či v krbu. Zatímco do kotle můžete použít i různé odpadní dříví, u kamen a krbů lidé většinou hledí tak trochu i na estetiku. Dobře srovnaná hromádka úhledných polínek vypadá přece jen lépe, než kopec odřezků a „krajinek“.
Ať už používáte dřevo jakékoliv, velmi důležitý je způsob jeho uskladnění. Dřevo v syrovém stavu totiž není pro topení příliš vhodné, neboť má vysoký obsah vody (kolem 50%, někdy i více), takže jeho výhřevnost je výrazně nižší, než u dřeva suchého. Kromě toho je jeho hoření nedokonalé, vzniká mnoho nežádoucích zplodin, sazí, dehtu a také vodních par, které postupně narušují kouřovod. Proto bychom měli dřevo nechat vyschnout minimálně rok nebo lépe dva, u některých druhů (kaštan, dub) jsou vhodnější dokonce 3 roky. Na pořízení dřeva musíme tedy myslet s dostatečných předstihem a samozřejmě mít k dispozici vhodné skladovací prostory, které jsou sice vzdušné, ale přitom tam neprší (přístřešek, větraná kůlna). Správně vyschlé topivo má obsah vody kolem 15 až 20%.
Jaké dřevo je pro topení nejvhodnější? Z fyzikálního hlediska mají všechny druhy téměř stejnou výhřevnost (za předpokladu stejného obsahu vody). Jak je potom možné, že dubová polena vytopí místnost lépe, než smrková? Výhřevnost se počítá ve vztahu k hmotnosti (v kWh/kg nebo MJ/kg) a protože tvrdé dřevo má vyšší hustotu, stejně velké dubové poleno je těžší, než smrkové. Proto je z tohoto pohledu tvrdé dřevo výhodnější, hmota je v něm více „koncentrovaná“ a tedy jakoby výhřevnější. Tvrdé dřevo však také bývá dražší a hůře se shání. A pokud nám trochu leží na srdci příroda, mějme na paměti, že roste mnohem pomaleji a je hůře obnovitelné. Je snad samozřejmé, že k topení používáme výhradně čisté dřevo, nikdy ne lakované, barvené a podobně upravované.
Jestliže topení dřevem nepoužíváme jen k občasnému zpestření víkendových večerů, ale skutečně k vytápění, rozhoduje o použitém druhu většinou dostupnost a cena. Kde dřevo sehnat? Na vesnici nebo v okrajových „zelených“ částech měst, kde se ostatně tento typ vytápění nejvíce používá, to bývá zpravidla jednodušší. Tu soused kácí strom, tady dělají prořez Technické služby (nebo Lídl staví obchod…). Pro vytápění menšího domku nám jediný strom vystačí na dosti dlouhou dobu. Někdy je možnost domluvit se s majitelem lesa či lesními dělníky a vzít si nějaké dřevo (např. z polomů) za odvoz.
Jestliže takové možnosti nemáte, obraťte se na pilu nebo specializovanou firmu. Ceny se odvíjejí od toho, zda je dřevo v celých kusech, nebo řezané, štípané na polena apod., zda je volně sypané nebo již vyrovnané do palet a samozřejmě od druhu; pohybuje se zhruba mezi 600,- až 1200,- korunami za PRM (prostorový metr), což je skládaná hromádka o rozměrech 1x1x1 metr (teoreticky kubík, ale vzhledem ke vzduchovým mezerám je čistého dřeva o něco méně). Dražší bývá dřevo listnatých stromů, které je pro topení vhodnější. Nejlevněji se dá sehnat odpadní dřevo (třeba jen za 200,- Kč/PRM nebo i méně), ale jeho kvalita bývá nízká a nedá se s klidným svědomím doporučit. K cenám je nutno připočíst ještě dopravu.
Po nějaké době používání kamen nebo kotle na dřevo získáte přehled, co a kde se dá sehnat, a tento tradiční přírodní materiál vám do domu přinese stejné příjemné teplo, jaké znali již naši dávní prapředci v jeskyních.
Autor: Michal Hamšík