Obecně řečeno, střešní okno bývá obvykle umístěno v šikmé střeše, méně už ve střechách plochých. Jsou na něj kladeny požadavky daleko vyšší, než na běžné okno, neboť je mnohem více vystaveno povětrnostním vlivům – dešti, sněhu, kroupám, slunci atd. Vzhledem k umístění v horní části místnosti i domu je navíc velmi žádoucí, aby mělo výborné tepelně-izolační vlastnosti (teply vzduch, jak známo, stoupá vzhůru). S tím souvisejí problémy s kondenzací vody, rosením apod.

Zkrátka řečeno, výběru střešního okna bychom měli věnovat velkou péči a preferovat kvalitu. Zde se opravdu nevyplatí příliš šetřit, případná úspora se nám může zcela rozplynout v pozdějších nákladech na opravy, údržbu a vytápění. Proto vybíráme výrobce ověřené a s dobrou pověstí, s výrobky disponujícími všemi možnými atesty a certifikáty.

Tak jako u „normálních“ oken, také střešní okna mohou být dřevěná, plastová, nebo s hliníkovými prvky. Diskuse o tom, která jsou lepší, by byla nad rámec tohoto článku a stejně by skončila bez jasného výsledku. Záleží na tom, co preferujete. Do vlhkého prostředí (typicky koupelny) jsou však plastová střešní okna z praktického hlediska přece jen vhodnější.

Co se týče umístění, často vídáme střešní okna až někde vysoko nad hlavou. Odborníci však doporučují, aby jejich spodní hrana byla ve výšce jen 90 až 110 cm od podlahy. Je totiž prokázáno, že na člověka působí lépe, když z oken opravdu vidí ven na okolí, a to jak ve stoje, tak v sedě. Samozřejmě, někdy je naopak žádoucí a praktické umístit okno raději výše (např. v koupelně v husté okolní zástavbě), aby dovnitř a ven vidět nebylo. Plocha střešních oken by podle norem měla být ve velikosti zhruba 10% celkové podlahové plochy místnosti. To ovšem platí pro obytnou místnost, jinak tomu pochopitelně může být třeba u zimní zahrady nebo v komoře.

Jak již bylo zmíněno, mimořádnou pozornost musíme věnovat technickému řešení zástavby oken. Velmi důležité je především správné a dokonale vodotěsné napojení hydroizolace na okenní rám. V opačném případě hrozí jednak zatékání, ale také poškození tepelné izolace střechy vodou. Fólie sloužící jako hydroizolace a parozábrana by proto měla být dobře přilepena přímo na rám okna. Nemenší pozornost si zaslouží i vnější oplechování okenního rámu (hliníkové, měděné, titanzinkové...). Pro zlepšení tepelně-izolačních vlastností se dá použít dodatečný venkovní zateplovací systém, snižující místní úniky tepla až o 40%.

V podkrovních interiérech se poměrně často setkáváme s rosením oken, které může mít více důvodů. Tím prvním je nízký tepelný odpor použitého skla, které má proto nízkou povrchovou teplotu (ta by neměla klesat pod +10 ° C) a dochází na něm ke srážení par z místnosti. Tepelná prostupnost skla by rozhodně neměla být horší než 1,5 až 1,7 W/m 2 K udávaných normou, raději však volte okna s výrazně lepšími hodnotami (dají se sehnat okna s propustností skla až 0,5 W/m 2 K).

K rosení přispívá samozřejmě i vysoká vlhkost vzduchu (koupelny, sušárny prádla) a jeho nedostatečná výměna. Ideálně by relativní vlhkost vzduchu v místnosti měla být okolo 40%. Řešením je častější větrání, které však má v zimě za následek nadměrné úniky tepla. V takovém případě se vyplatí uvažovat o nucené ventilaci s rekuperací. Zábraně rosení dále pomáhá umístění topného tělesa pod okno a povrchová úprava skla speciální fólií.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firem Roto, Velux, Fakro