Pojem „žebřík“ v současnosti neoznačuje jen dřevěný, kdysi tak běžný výrobek. Dá se říci, že klasický dřevěný žebřík se už v obchodech s domácími potřebami, tím méně v hobby-marketech, téměř nedá koupit (i když jsou výjimky). Jestliže byste jej chtěli, obraťte se na šikovného vesnického řemeslníka, který se jejich výrobou zabývá. Dbejte přitom na to, aby byl žebřík vyroben z přiměřeně proschlého a tvarově stabilizovaného materiálu, ať se po půl roce nezkroutí do vrtule. 

Ve dřevě se pořád dají běžně koupit tzv. štafle a vypadá to, že hned tak nezmizí. Jsou totiž stále nejoblíbenější mezi malíři. Mají dobrý poměr mezi cenou a užitnými vlastnostmi a co je důležité, dá se na nich při malování chodit (tedy, pokud to umíte...). Štafle a schůdky se dají sehnat i ocelové, které sice vynikají pevností, avšak vzhledem k vysoké hmotnosti jsou na ústupu. Stále více se rozšiřují výrobky z hliníku.

Jejich výběr je takřka nepřeberný. Který z nich koupit? Po zvážení všech faktů často zjistíme, že budeme potřebovat žebříky dva.

Pro většinu použití postačí menší lehký žebřík v podobě schůdků s plošinou nahoře a pracovní výškou okolo 2 metrů. Dá se s ním snadno manipulovat a využijete jej při řadě prací v domě (instalace garnýží, výměna žárovek apod.) i venku. Ovšem k tomu, abyste se dostali na střechu nebo na strom, stačit nebude. Pro tato použití je vhodné mít ještě jeden delší žebřík s přiměřenou délkou v řádu několika metrů. Tyto žebříky bývají sice obvykle trojdílné a skládací, takže se dají postavit v různém uspořádání, avšak i ve složeném stavu zabírají dost místa. To je jeden z omezujících faktorů při výběru, obzvláště pokud máte menší dům a nedostatek skladovacích prostor.

Délka žebříku je vůbec jedním z nejdůležitějších kritérií. Při výběru musíme vzít do úvahy, že:

- maximální délka vysunutého žebříku není totožná s délkou, kam žebřík dosáhne; musíme totiž počítat s jeho podsazením pod úhlem 75 až 80 ° (ledaže by byl pevně uchycen ve svislé poloze),

- výše zmíněné, tedy kam žebřík dosáhne, udává tzv. opěrná výška,

- při práci dosáhnete ještě zhruba 1 metr nad konec žebříku.

S délkou žebříku souvisí i počet příček, ačkoliv tyto údaje nejsou v pevném poměru. Hobby žebříky mívají příčky obvykle 25 cm od sebe, u profesionálních je to o něco více, cca 28 až 30 cm. Tedy, dva žebříky o stejném počtu příček mohou mít různou délku.

Dalším údajem je šířka, která bývá nejčastěji v intervalu 35 až 42 cm. Je jasné, že na širším žebříku se lépe a pohodlněji stojí. Nezapomeňme ani na šířku spodní opěrné části, která dává žebříku stabilitu.

A co hmotnost? Mohlo by se zdát, že čím menší hmotnost, tím lépe. Z hlediska přenášení žebříku možná ano, ale jinak to neplatí. Příliš lehký žebřík totiž může být „ošizený“ a tedy méně pevný a stabilní. Hliník má určitou hustotu, která je pochopitelně u všech žebříků stejná, takže z pohledu pevnosti se naopak dá říci, že čím těžší, tím lepší. A také dražší, neboť více materiálu stojí více peněz. Proto také bývají mezi žebříky o stejném počtu příček i značné cenové rozdíly. Cenu ovlivňuje i to, zda jsou použité profily svařované nebo tažené.

Nemá snad cenu připomínat, že každý hliníkový žebřík musí odpovídat platným normám. Ty například určují, že:

- odstup příček je minimálně 250 mm a maximálně 300 mm (přičemž po celé délce žebříku musí být stejný),

- minimální povolený průřez příček je 20x20 mm,

- minimální povolená tloušťka materiálu je 1,2 mm,

- nosnost jedné příčky je alespoň 150 kg,

- nejmenší vnější šířka žebříku je 340 mm, vnitřní šířka pak 280 mm.

Tak jako u většiny výrobků, žebříky v kategorii hobby jsou levnější než řada profi. Hobby žebříky bývají lehčí, s menším rozestupem příček, vyrobených z materiálu o menším průřezu. Profi žebříky jsou robustnější a trvanlivější. Je tedy nutné si rozmyslet, k čemu a jak často budeme žebřík používat.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firem Hymer, Alpos, František Hromek