Velmi oblíbené je tzv. sekundové lepidlo. Dá se s ním sice skutečně slepit téměř všechno, ale jeho praktické užití je limitováno právě tím, že rychle schne. Proto se hodí jen na menší předměty, protože při aplikaci na větší plochu uschne lepidlo dříve, než jej všude naneseme. Také pozor na prsty, případně další části těla…
Ve většině domácností asi najdeme nějaké to lepidlo na papír. Kde jsou ty časy, kdy bylo k dostání jen oblíbené „Drago“! Lepidel na papír je teď tolik, že se v nich člověk těžko vyzná. V tubách, plechovkách, tyčinkách aj. Je celkem jedno, jaké si vybereme, hlavně ovšem, aby plnilo svůj účel. Pokud jej používají děti, je navíc žádoucí, aby bylo zdravotně nezávadné, protože tyčinka s lepidlem se tak podobá lízátku…
Specifickým příkladem lepidla na papír je tapetovací lepidlo. Kromě tradičního druhu k rozmíchání ve vodě dnes koupíme i hotový výrobek, připravený k okamžitému použití.
U kutilů nebo naopak vše rozbíjejících nešiků najde velké uplatnění nějaké univerzální lepidlo, jako třeba Herkules apod. Většina těch tradičních dobře funguje jen na savé materiály, zejména dřevo a dřevotřísku, papír, korek atd. Jiným oblíbeným lepidlovým etalonem je Chemopren, v současnosti doplněný mnoha podobnými výrobky. Lepí i porcelán, keramiku, látky, kůži a některé plasty.
Ty ovšem jinak představují docela velký problém. Největší potíž bývá s měkčenými, tzv. „mastnými“ plasty, které nejsou rozpustné běžnými rozpouštědly a většina lepidel na jejich povrchu příliš nedrží. Typickým příkladem je například měkčený polyetylen a polypropylen. Tam pak zpravidla pomůže jediné – výrobek zahodit (přesněji řečeno recyklovat, že). Jen výjimečně se objeví produkt , který zmíněné materiály spolehlivě slepí, například lepicí sprej od firmy 3M. Naopak snadno se slepuje polystyren, a to rozpouštědlovým lepidlem na bázi toluenu (lze bez problémů vyrobit i doma).
Také pro lepení PVC, ať měkčeného nebo neměkčeného, se dá koupit vhodné lepidlo. Využití najde např. při lepení PVC fitinek a vodovodních odpadů, verze pro měkčený materiál pak třeba k lepení PVC podlahovin. S tím, jak se rozšiřuje nabídka materiálů ve stavebnictví a uplatňují se nové technologie, přibývá také různých specifických lepidel pro daný účel.
Velmi kvalitní lepení poskytují dvousložková lepidla, tzv. epoxidy. Jejich nevýhodou je nutnost smísit obě složky, samozřejmě ve správném poměru. Pro většinu lidí to není žádný problém, avšak existují i jedinci se zvláštním nadáním k pokažení čehokoliv, pro které může být správné smísení obou složek obtížné.
Samostatnou kapitolu tvoří tzv. tavná lepidla. Nejde vlastně o nic jiného, než o roztavený termoplast. K jejich aplikaci potřebujeme elektrickou tavnou pistoli a plastové tyčinky, které se v ní roztaví. Jsou do značné míry univerzální a hodí se pro celou řadu materiálů.
K dostání jsou už i univerzální lepidla, která až na některé výjimky opravdu lepí téměř vše. Avšak i zde se dá použít jeden z Murphyho zákonů pravící, že „čím méně má výrobek funkcí, tím dokonaleji je splňuje“. A naopak… Protože však, jak již bylo naznačeno, není možné mít doma lepidla na všechno pro veškeré situace (ledaže byste snad byli majiteli obchodu s lepidly), nejvhodnější je asi vlastnit nějaké univerzální pro pokrytí základních potřeb. Když by se stalo, že něco nesvede slepit, není nic jednoduššího, než zajít do obchodu a koupit takové lepidlo, které je zrovna potřeba.
Autor: Michal Hamšík