Při výrobě (i koupi) boudy bychom měli dodržet pár zásad, pokud chceme, aby se v ní pes cítil dobře a netrpěl (a aby do ní vůbec vlezl).

Ideálním materiálem pro stavbu boudy je dřevo. Řekněme, že ho máme, takže jak na to? Na prvním místě jsou určitě správné rozměry. Ty se odvíjí od velikosti psa – jezevčík by zkrátka neměl bydlet v boudě po vlčákovi (opačnou variantu raději ani nezmiňovat…). Ideální bouda by měla mít dvě části, jakousi „předsíň“ a pak „ložnici“, kde pes spí. Tato ložnice, vlastně jakoby umělá nora, by měla být na každé straně (včetně výšky) zhruba o 15 až 20 cm větší, než rozměry psa. V takovém prostoru si pes pohodlně lehne a může se otočit. Ale pozor, jestli si říkáte „udělám to raději větší, ať má víc místa“, ztratí bouda svůj účel. Pes se do ní sice schová, ale nebude jej chránit před chladem. Výše uvedené proporce totiž zajišťují, že pes si boudu svým vlastním živočišným teplem „vytopí“, proto se jich držte. I tak by „ložnice“ měla být zateplena, například minerální vatou, slámou nebo polystyrenem (ten je obzvlášť vhodný, neboť je nenasákavý a tím hygienický). Zatepluje se zpravidla zevnitř (včetně stropu), při stavbě boudy proto počítejte s tím, že se její vnitřní rozměry příslušně zmenší. U krátkosrstých či méně odolných plemen stojí za zvážení i nějaké to vytápění na zimu.

Co se týče velikosti „předsíně“, má odpovídat rozměrům psa tak, aby jí pohodlně prošel do zadní „ložnice“. Výška hlavního vchodu do boudy obvykle odpovídá výšce psa v kohoutku, respektive je o něco vyšší. U vnitřního vchodu do ložnice je výška stejná, ale spodní hranu je lépe udělat trochu vystouplou (jakoby práh), aby se uvnitř snadněji drželo teplo.

Jestliže bouda není pod střechou (např. na verandě) a stojí volně, vystavena povětrnostním vlivům, vyžaduje dobře izolovanou střechu. Váš pes by určitě nebyl rád, kdyby mu dovnitř zatékalo, nehledě na vznik plísní apod. Střecha má být pevná a nejlépe téměř rovná, jen s mírným sklonem kvůli odtoku vody. Pes na střeše boudy totiž většinou rád lehává, proto dbejte na to, aby tam nebyly žádné ostré hrany, trčící hřebíky apod. To ostatně platí pro všechny části boudy, zejména vnitřní.

Stejně tak by bouda neměla ležet přímo na zemi, obzvláště na hlíně a v místech tekoucí dešťové vody, aby nenasakovala vlhkost. Stačí podlahu vyvýšit o pár centimetrů. Na podlahu boudy dejte psovi nějakou podušku, starou deku, koberec či slámu. Vše je samozřejmě nutné jednou za čas čistit. Ano, málem bychom zapomněli – konstrukce boudy by měla čištění umožňovat. Ideální je, když se dá jedna stěna odklopit.

Jestliže pes z jakéhokoliv důvodu nemůže běhat po celé zahradě, vyhradíme mu určitou její část jako výběh. Když ani to není možné, měl by mít alespoň kotec, ve kterém je umístěna bouda. Velikost kotce by měla opět odpovídat rozměrům psa, i pro menší plemena počítejte alespoň 4 m2. Kotec musí být pevný, ale přitom vzdušný. Dvě, maximálně tři stěny mohou být plné, na zbývající stranu použijeme pevné pletivo, mříž apod., sahající až po střechu. Zastřešení stačí částečné, takže pes může ležet na slunci, nebo se schovat před nepřízní počasí pod střechu. Zbytek střechy opět uzavřeme pletivem. Stejně jako u boudy je důležité, aby šel celý prostor dobře čistit a udržovat.

A na závět jedna věc, ta úplně nejdůležitější. Pes, stejně jako většina psovitých šelem, je tvor velmi společenský. Potřebuje společnost, chce si hrát se svým pánem, chodit s ním na procházku, cítit jeho pozornost a oboustrannou náklonnost. Nemyslete si proto, že když má pes pěknou boudu, velký kotec a třeba i výběh, že mu nic nechybí. Jestliže ho necháte dlouhodobě o samotě, bude strádat a může se stát i agresivní. Takže pokud nemáte čas nebo se psovi nechcete věnovat, raději si kupte plyšáka a elektronický alarm.

Text: Michal Hamšík

Foto: doghouses.com