Zjednodušeně řečeno, set-top box slouží k příjmu digitálního vysílání na běžných analogových televizích. Je to zařízení, které se zapojí mezi stávající anténu (není nutné pořizovat novou) a televizi. Přijímané digitální vysílání se v něm převádí do analogové formy, „stravitelné“ pro jakýkoliv starší televizní aparát.

Digitálním vysíláním se myslí nejčastěji pozemní, označované zkratkou DVB-T. Dají se ovšem koupit také přístroje pro příjem satelitního digitálního vysílání (DVB-S) a dále tzv. komba, umožňující sledování jak DVB-T, tak DVB-S.

Je jasné, že díky STB nedojde k žádnému zázračnému zvýšení kvality obrazu, když televize zůstane stejná. Důvody pro jeho pořízení však přesto jsou. Jednak je to možné rozšíření programové nabídky, samozřejmě jen v místech, která jsou pokryta digitálním signálem. V některých oblastech (Domažlicko) pak již bylo klasické analogové vysílání úplně zrušeno, takže jedinou možností zůstává příjem digitálního signálu. Možná si řeknete, že v tom případě je lepší rovnou investovat do nového digitálního televizoru. Vzhledem k dosud vysokým cenám takových přijímačů, okolnostem nešťastné digitalizace „po česku“, případné budoucí nekompatibilitě kompresních standardů a dalším faktorům se však takový krok prozatím jeví jako unáhlený.

Na co dávat při koupi STB pozor? Řekli jsme si sice, že tento přístroj se dá připojit ke každému televizoru, avšak před koupí se přesvědčte, jakým konektorem je váš přijímač vybaven. Většina boxů pracuje s konektory SCART. Pokud jej televize nemá a je vybavena pouze kulatou anténní zdířkou, potřebujete STB s modulátorem.

Jestliže hodláte spolu s STB využívat i svůj video- nebo DVD rekordér,   pořiďte si box se dvěma SCART konektory, přičemž ten druhý slouží právě k připojení záznamového zařízení. Většina běžných modelů STB totiž nahrávat neumí.

Ovšem pozor! Pokud se chcete na jeden program dívat a jiný nahrávat, tedy zdánlivě běžnou věc, potřebujete STB s alespoň dvěma tunery. To platí i tehdy, když chcete k STB připojit více televizorů a na každém sledovat jiný program. Kolik tunerů, tolik programů… Někdy je proto výhodnější pořídit si k více televizorům několik set-top boxů.

Existují ovšem i set-top boxy, které nahrávat mohou. Mají zabudován pevný disk (eventuelně jiné médium) a říká se jim PVR (Personal Video Recorder). Ne každý takový přístroj však umí se záznamem z pevného disku dále pracovat (stáhnout do osobního počítače či jiného zařízení, vypálit na DVD apod.). Takové schopnosti jsou nepochybným plusem.

Při výběru STB není od věci všímat si i méně inzerovaných parametrů. Příkladem je spotřeba, která se u jednotlivých zařízení může dosti lišit. Pro mnoho uživatelů je důležitá rovněž úplná schopnost komunikace v češtině, což také není zcela samozřejmé. Nejde totiž jen o menu, ale i o správné zobrazování teletextu a programového průvodce (EPG). STB by proto měl vyhovovat normě ISO/IEC 6937 pro kódování české diakritiky a nejlépe zároveň normě ISO/IEC 8859-2.

Set-top box by měl být dále vybaven funkčním časovačem (timerem), výhodou jsou rozhraní RS-232 pro aktualizaci software a konektor S/P-DIF pro budoucí zvuk Dolby Digital.

Techničtí hračičkové a nenapravitelní televizní maniaci dají přednost STB s různými doplňkovými funkcemi. Mezi ně můžeme zahrnout třeba rozhraní CI (zařízení umožňující vložení uživatelské karty pro příjem placených programů), možnost zastavení obrazu, podporu MHP (Multimedia Home Platform) pro různé interaktivní aplikace aj.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firem