Oproti minulosti ale došlo k výrazné technické změně – analogové vysílání bylo ve většině případů nahrazeno digitálním. Jistě, stále se dají koupit analogové satelitní přijímače, a to velmi levně. Stále se také analogově vysílá řada programů. Sice jich postupně ubývá, avšak pomaleji, než se před pár lety očekávalo. Může za to především neopadající zájem o analog v některých zemích. Kromě nízkých pořizovacích nákladů má „analogová cesta“ výhodu v tom, že stanice jsou zpravidla nekódované. Anténa s konvertorem se navíc dá bez úpravy použít i pro digitální vysílání, stačí vyměnit analogový satelitní přijímač za digitální. Digitalizace je však jasným trendem, a tak jestliže myslíte na budoucnost, šáhnete spíše rovnou po digitálním satelitním přijímači.

Před koupí jakéhokoliv satelitu je ovšem důležité si promyslet, zda vůbec máme vhodné místo pro umístění antény. Ta se dá upevnit na střechu, balkón, zahradu apod., avšak tak, aby byla natočena přibližně k jihu, přičemž okolí musí být volné pro dostatečně silný příjem ve směru přijímaného satelitu.

Před satelituchtivým zákazníkem dále stojí rozhodnutí, jaké programy hodlá přijímat – jen volně vysílané (označované zkratkou FTA – Free to Air), nebo i zakódované, tedy placené? Zhruba se dá říci, že volné kanály tvoří jen asi 15% všech programů, zbylých 85% je kódovaných. Rovněž při příjmu pořadů v češtině se bez dekodéru neobejdeme. Podle toho se výběr zužuje buď na nejlevnější „obyčejné“ přijímače pro volný příjem, nebo na zařízení s vestavěným dekodérem (např. CryptoWorks, Conax aj.) pro určitou stanici (stanice) či přístroj se sloty CI s možností vložení libovolného dekódovacího modulu, a konečně přijímače s dekodérem i sloty.

Pro propojení s televizí a videorekordérem by měl mít přijímač alespoň 2 zásuvky SCART. Pro připojení starších typů televizorů slouží UHF modulátor. Je třeba mít na paměti, že na rozdíl od analogu lze u digitálního satelitního vysílání ke každému satelitnímu přijímači připojit pouze jeden televizor (výjimkou jsou mnohaúčastnické rozvody). Takže žádné rozbočovače apod… Lépe řečeno, k přijímači se sice dají připojit třeba dvě televize, ale na každé poběží stejný program. Pro nezávislé sledování různých programů na dvou televizorech stačí jedna anténa, avšak je nutné mít dva přijímače a konvertor se dvěma výstupy.

Pro příjem signálu z více družic je možné vybavit anténu natáčecím zařízením, nebo na ni umístit několik konvertorů. K přepínání mezi nimi i k ovládání natáčecího zařízení slouží tzv. DiSEqC, nejčastěji umožňující zároveň využívat 2 až 4 konvertory. Jestliže tyto funkci požadujete, zvolte satelitní přijímač, který je podporuje.

Při koupi nesmíte zapomenout ani na snadnost a přehlednost ovládání (např. menu na obrazovce) a pokud neumíte cizí jazyk, také na schopnost komunikace v češtině. Ne všechny digitální přijímače rovněž podporují příjem teletextu, přičemž tato funkce je jistě vítána. Přístroj samozřejmě musí dále mít dostatečné množství předvoleb, tedy pozic pro uložení všech sledovaných televizních a rozhlasových stanic.

Pro připojení věže, Dolby Digital apod. slouží audio výstup. U dražších modelů dále najdeme zabudovaný harddisk, umožňující přímo v přijímači zaznamenávat vysílané pořady. V případě, že chcete jeden kanál nahrávat a na druhý se dívat, musí být přijímač vybaven dvěma tunery.

Výhodné je pořídit si tzv. kombo, tedy přijímač jak pro satelitní vysílání (DVB-S), tak pro pozemní digitální vysílání (DVB-T).

Pro další technické podrobnosti o satelitních přijímačích se doporučuje problematiku nezávisle konzultovat s několika specializovanými prodejci.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firem