1. Klasické analogové pozemní vysílání
Jde o nejstarší a zatím stále nejznámější formu. Principy televizního přenosu jsou známé už z druhé poloviny 19. století, první experimentální vysílání bylo zahájeno ve 30. letech 20. století. V roce 1936 začala pravidelně vysílat BBC. V tehdejším Československu proběhl první televizní přenos roku 1948 v rámci sokolského sletu, od 1. května 1953 pak začalo pravidelné veřejné vysílání. Od roku 1973 se u nás vysílá barevně. Během let se v různých zemích používala řada různých formátů (PAL, SECAM, NTSC…).
Ačkoliv je analogové vysílání na ústupu, stále je v ČR nejrozšířenější a nějakou dobu tomu tak ještě nejspíš zůstane. Postup digitalizace je u nás velmi nešťastný…
K příjmu pozemního analogového vysílání potřebujete televizor a anténu.
2. Satelitní analogové vysílání
Rovněž satelitní vysílání má za sebou poměrně dlouhý vývoj. K jeho zahájení došlo v roce 1963 nad Severní Amerikou, komerčně pak roku 1965 z družice Intelsat I. První národní satelitní síť Orbita vznikla roku 1967 v Sovětském svazu.
Tento druh vysílání stále existuje, ačkoliv je postupně nahrazován digitálním. K jeho příjmu je zapotřebí anténa (parabola) s konvertorem, satelitní přijímač a televizor.
3. Satelitní digitální vysílání
Zhruba od poloviny devadesátých let přechází satelitní vysílání postupně na „digitál“. V současnosti je používán standard DVB-S s využitím technologie MPEG-2, ve vývoji je DVB-S2 s kódováním MPEG-4. Digitální technologie umožnila mimo jiné zvýšení počtu kanálů a tím i zlevnění vysílání. Přesto je ke sledování většiny kanálů nutné vlastnit některý z dekodérů, takže příjem není zdarma (výjimkou jsou programy označované jako FTA – Free to air). Ze satelitu můžete přijímat také většinu českých programů, avšak rovněž jen s dekodérem (Cryptoworks).
Pro příjem DVB-S je nutné mít anténu s konvertorem (dají se použít i starší z analogu), digitální satelitní přijímač a televizor.
4. Pozemní digitální vysílání
Stejně jako je digitální satelitní vysílání obdobou staršího analogového, tak i pozemní digitální vysílání, označované jako DVB-T, je evolucí starého známého pozemního vysílání, jen v digitálním formátu. Abychom jej mohli přijímat, postačí nám zpravidla klasická stará anténa a dokonce si můžeme ponechat i starou televizi, ke které ovšem musíme připojit tzv. set-top-box, převádějící digitální signál na analogový. Další možností je pořídit si rovnou televizi s digitálním tunerem. U nás je digitalizace zatím v plenkách a signál se dá chytat pouze v některých oblastech. Navíc není úplně jisté, zda se bude do budoucna používat zavedený standard kódování MPEG-2, nebo novější MPEG-4, či rovnou novější vysílací formát DVB-T2.
5. Kabelová televize
Mnoho domácností přijímá televizní vysílání s pomocí „kabelovky“. Kabelová televize původně vznikla se záměrem přenést televizní signál do míst, kam by bylo z různých důvodů (např. konfigurace terénu) nemožné či obtížné vysílat. Zpočátku šlo o lokální rozvod ze společné antény na vhodném místě, později se záběr kabelové televize rozšířil na větší plochu a v mnoha zemích se stala velmi populární.
Kromě průběžného vylepšování přenosu (optické kabely apod.) dochází i v této sféře k tomu, že analogový signál je nahrazován digitálním (DVB-C).
K příjmu klasické kabelové televize postačí jakýkoliv televizní přijímač a pochopitelně zavedená přípojka, pro digitální DVB-C je třeba mít buď set-top-box, nebo TV přijímač s digitálním tunerem.
6. Internet
Poměrně novou formou příjmu televize představuje internet. Sledování televize na internetu může mít řadu podob – od prostého přehrávání vybraných pořadů na stránkách příslušné televizní stanice, až po IPTV, tedy Internet Protocol Television (Televize přes internetový protokol). Posledně jmenovaný systém, založený na šíření TV signálu skrze počítačové sítě, má řadu výhod. Umožňuje např. interaktivitu, různé možnosti propojení s internetem či službu Video on Demand (VoD), což znamená „video na vyžádání“. VoD nabízí uživateli možnost vybrat si on-line požadovaný pořad a jeho okamžité přehrávání.
Kromě uvedených variant příjmu televize existují ještě další (např. televize v mobilu), které však dosud nedoznaly velkého rozšíření.
Autor: Michal Hamšík