Kvalitní zámky a další mechanické zabezpečovací prostředky by měly být samozřejmostí, v současnosti jsou už poměrně běžná i elektronická zabezpečovací zařízení. Do domácností však stále více pronikají také kamerové systémy, dříve známé jen z bank a dalších přísně střežených objektů. Je to dáno zlevňováním elektroniky, díky čemuž se takové systémy stávají dostupnějšími.
Možností, jak svůj domácí kamerový systém pojmout, je několik. Nejlevnějším, avšak opravdu amatérským řešením, je použití webových kamer napojených na počítač (který musí být trvale zapnutý, s nainstalovaným softwarem pro záznam). Jedna taková kamera se dá pořídit jen za pár stovek, ovšem její možnosti jsou pochopitelně omezené, co se týká rozlišení, kvality obrazu, odolnosti, spolehlivosti a funkce za zhoršených optických podmínek (zejména ve tmě). Rovněž hrozí nebezpečí, že zloděj vnikne do objektu a odnese počítač i s kamerami a záznamem…
Firmy zabývající se zabezpečením mají v nabídce různé domácí kamerové systémy. Sortiment je široký, záleží na tom, jak hluboko hodláte šáhnout do své peněženky. Cena systému se pochopitelně odvíjí od úrovně a počtu komponentů. Pro příklad, ekonomická varianta s dvěma kompaktními CCTV kamerami bez infra osvětlení může přijít včetně montáže zhruba na 8 až 15 tisíc korun, plus počítač pro záznam. Jedná se o kamery integrované s držákem a ve vyhřívaném krytu bránícím zamrzání skla, takže mohou být umístěny i venku, a s pevným výměnným objektivem. Mírně dražší jsou kamery s infračerveným přisvícením pro snímání za tmy, naopak levnější ty, které jsou určené pouze pro vnitřní použití. Dá se říci, že díky pokroku v technice je obraz z kompaktních kamer již dosti kvalitní a v mnoha případech se prakticky vyrovná (či dokonce předčí) obraz standardních kamer.
Jestliže by vám to však nestačilo, dá se jít ještě dále. Dražší kamery jsou velmi citlivé, takže vidí za tmy i bez infračerveného přisvícení, a mají automatickou clonu i kompenzaci protisvětla. Pokud totiž vetřelec za tmy posvítí do běžné kamery silnou baterkou, ta si najednou „myslí“, že je den a přizpůsobí tomu clonu. Ve výsledku vidíte na obraze jen bílý flek na černém pozadí. Některé typy kamer si s tím však umějí poradit.
Velké cenové rozdíly existují i u objektivů. Nejlevnější je objektiv pevný, s ohniskovou vzdáleností uzpůsobenou pro dané použití. Jestliže však časem chceme kameru přesunout, nemusí ohnisková vzdálenost již vyhovovat. Proto si můžeme vybrat objektiv s manuálním nastavením, které se dá změnit podle potřeby. Nejdražší jsou objektivy nastavitelné dálkově, kdy si obraz z ovládacího pultu můžeme oddalovat či přibližovat. Stejně tak se dá zvolit systém dálkového motorického ovládání celé kamery, kterou je pak možno natáčet a sledovat např. pohybující se osobu.
Dále se samozřejmě kamery liší svou odolností vůči hrubému násilí, kdy mohou být umístěny v různých nerozbitných schránkách apod. Podle toho, co všechno si ze zmíněných funkcí přejeme, se pak výsledná cena pohybuje ve velmi širokém rozmezí – od pár tisícovek až třeba po 100 tisíc korun za jedinou kameru.
Dalšími komponenty jsou kabeláž a systémy pro záznam, případně další přenos obrazu. Záznam se provádí většinou do PC, umístěného někde v domě, je však možné obraz dále přenášet a sledovat on-line přes internet prakticky odkudkoliv. Tak se můžete domů podívat třeba z dovolené, a to nejen na počítači, ale i na mobilním telefonu.
Sledování se dá samozřejmě použít nejen jako ochrana před zloději, ale i ke kontrole dětí, různých pracovníků (úklidová služba, řemeslníci) aj.
Každý si musí spočítat sám, nakolik se mu kamerový systém doma vyplatí a zda by třeba náklady na jeho pořízení nebyly vyšší, než hodnoty, které má chránit. Není ovšem za každou cenu nutné dokonalé vybavení. Mnohdy už jen fakt, že objekt je střežen kamerami, vetřelce odradí.
Autor: Michal Hamšík
Foto: archiv firem