Konstrukce nemusí být dimenzována pro nesení dalšího patra, odpadá výstavba schodišť, není potřeba vést do patra vodu a kanalizaci. Bydlí-li v takovém objektu starší lidé, vyhnou se mnohdy náročnému chození do schodů a vše se dá zařídit jako bezbariérové. Zdá se tedy, že jednopodlažní dům má jen samé výhody.

Ale… Nic na světě není černobílé, přízemní stavba má i své negativní stránky. S rostoucí využitou plochou roste pochopitelně úměrně i plocha, kterou dům zabírá na stavebním pozemku. Jestliže není k dispozici dostatečná rozloha, nebo pokud je pozemek v členitějším terénu, má maximální plocha domu své meze. Obzvláště ve svahu je lépe stavět na patra, než srovnávat rozlehlé území.

Další problém může být v dispozičním řešení. Patrový dům je kompaktnější a z jednoho pokoje se můžete dostat do všech okolních, ale i do místnosti nad vámi. V jednopodlažním objektu jsou některé místnosti od sebe více vzdáleny a pokud spolu přímo nesousedí, je třeba počítat s určitými průchozími prostory (chodba, průchod přes jiný pokoj).

Diskutabilní je rovněž otázka vytápění. Patrový domek může s úspěchem využívat faktu, že teplý vzduch stoupá nahoru. Místnosti v horním patře proto mohou být vytápěny na nižší teplotu, někdy dokonce vůbec. Naopak v přízemním domě se většinou musí topit prakticky všude, protože teplo se do stran šíří jen na omezenou vzdálenost. Svou roli tady však hrají i izolace, použitý systém vytápění, možnosti proudění vzduchu a další faktory, takže i jednopodlažní dům je samozřejmě možné postavit jako nízkoenergetický (či dokonce tzv. pasivní).

Jestliže bude dům stát u vody, není od věci zvážit rovněž rizika možných povodní a záplav. Poslední roky ukazují, že vůbec nejde o zbytečný strach. Případné důsledky takové živelní události jsou zřejmé – jednopodlažní dům bude mít vodu všude, v patrovém je možnost zachránit cennější věci v horním poschodí, kam se voda nedostane (pokud nepůjde o vskutku extrémní povodeň).

A konečně jsou tu faktory architektonické návaznosti na okolní zástavbu, historických tradic, lokálních přírodních podmínek apod.

Obecně se však dá říci, že rodinný dům rozumné velikosti je zřejmě nejvhodnější (zejména ekonomicky) řešit jako přízemní, ovšem se sedlovou střechou a s alespoň částečným využitím podkroví. Tím prakticky získáme i druhé podlaží, ideální např. k umístění ložnice. Zejména v moderních předměstských čtvrtích ale určitě neudělá ostudu ani elegantně řešená jednopodlažní stavba s plochou nebo mírně šikmou střechou s nádechem funkcionalismu. Zajímavě pak působí budovy řešené do tvaru písmene L, objevují se také přízemní stavby s vnitřním otevřeným nádvořím, což byl systém hojně využívaný už v antických dobách. Prostor může být využit jako parkoviště, zahrada, nebo třeba i pro bazén.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firmy Recom Reality