Požární odolnost je doba, po kterou jsou stavební konstrukce schopny odolat ohni, aniž by došlo k porušení jejich únosnosti a stability. Tvrzení, že je právě u budov ze dřeva tato doba oproti objektům z jiných materiálů výrazně kratší, je jedním z nejrozšířenějších mýtů kolujících o dřevostavbách. Ačkoli již danou hypotézu vyvrátila řada odborných studií a praktických pokusů, u části laické veřejnosti tato představa stále přetrvává.
Příčina požárů
Předně je důležité poznamenat, že požár představuje fatální nebezpečí pro stavbu z jakéhokoliv materiálu. V Česku dochází ročně v průměru k 3 500 požárů v objektech pro bydlení, což představuje 10 událostí daného typu denně. Ani při extrémních rozmarech počasí se však žádná budova, včetně těch ze dřeva, nevznítí sama od sebe. Vůbec nejčastěji tak bývá na vině neopatrnost při manipulaci s ohněm, zanedbání revizí komínů či kotlů nebo technická závada elektroinstalace či domácí elektroniky.
Přečtěte si také článek o Pojištění domácnosti: Co byste o něm měli vědět?
Zuhelnatění masivního dřeva jako obranný mechanismus
Pokud již k požáru dojde, dřevěné konstrukce prokazují pro někoho možná překvapivě vyšší odolnost než například ocelové. Po vzniku ohně se masivní dřevěné prvky stavby poměrně rychle vznítí. V souvislosti s rozkladem organické složky dřeva vlivem extrémní teploty však posléze na jejich povrchu vzniká až několikacentimetrová zuhelnatělá vrstva. Ta následně brání přístupu kyslíku do vnitřních částí prvků, tlumí hoření a disponuje rovněž dobrými tepelněizolačními vlastnostmi. Podobný proces může sledovat i laik, pokud do krbu přiloží větší dřevěné poleno. Díky uhlíkaté vrstvě si tak konstrukce může udržet své nosné vlastnosti delší dobu.
Tyto vlastnosti se projevují zejména u konstrukcí z masivního dřeva, jako jsou CLT (cross Laminated Timber neboli křížem vrstvené dřevo) nebo lepená dřevěná konstrukce (Glulam). U rámových konstrukcí je podíl masivního dřeva výrazně nižší, požární odolnost je menší a dosahuje se jí použitím dalších materiálů. Proto nelze požární odolnost dřevostaveb paušalizovat a značně záleží na konkrétním typu konstrukce a provedených opatřeních pro zvýšení její odolnosti.
Ocel trpí při zvýšené teplotě ztrátou únosnosti. Při požáru tak může u těchto konstrukcí poměrně rychle dojít ke kolapsu a úplnému zhroucení. V případě dřevostaveb je naopak ztráta nosných vlastností velmi dobře předvídatelná a projektanti tak mají již ve fázi návrhu budovy přesnou představu o tom, jak by se stavba při požáru chovala. V neposlední řadě lze jako výhodu dřevěných budov brát i skutečnost, že jejich likvidace po požáru je pro majitele daleko levnější než u budov z jiných materiálů a netrpí ani životní prostředí.
Sledovat je třeba i vlhkost
Ač má dřevo jakožto stavební materiál řadu benefitů, dlouhodobé působení nadměrné vlhkosti může jeho vlastnosti degradovat. V takových situacích bývá nezbytné přistoupit k nákladným opravám, v nejhorším případě k rozebrání nosné konstrukce. Tohoto rizika se ale není třeba obávat, pokud majitel stav své budovy pravidelně kontroluje, ideálně za pomoci moderních technologií - chytrých senzorických monitorovacích systémů, které v reálném čase hlídají nejen vzdušnou vlhkost, ale i hmotnostní vlhkost dřeva uvnitř konstrukce.
V případě zjištění nadměrné vlhkosti či úniku vody technologie majitele okamžitě informuje. Ten může počínající problém zavčas vyřešit a předejít tak vážnějšímu poškození. Kromě majetku chrání senzory i zdraví lidí v interiéru. Příliš vlhký vzduch totiž po delší době může způsobovat alergie a chronická onemocnění. I proto jsou senzory pro monitoring vlhkosti užitečné nejen v rodinných dřevostavbách a bytových domech, ale i v komerčních a veřejných budovách. Dobrými pomocníky jsou i na všech plochých střechách.
Autor: Jan Včelák, SENZOMATIC
Foto: Shutterstock