Nízkoenergetické bydlení volí nejčastěji ti, kteří chtějí svým rozhodnutím přispět ke zkvalitnění životního prostředí a přes vyšší pořizovací náklady také šetřit při provozu domu. Nízkoenergetické a pasivní domy patří do skupiny energeticky efektivních staveb. Technologie výstavby i materiál mohou být různé, většinou se upřednostňují materiály z obnovitelných zdrojů. Energeticky efektivní bydlení se netýká pouze rodinných domů, i když v našich podmínkách je představa nízkoenergetického bytového domu zatím spíše úsměvná. Rozvoj v této oblasti nás teprve čeká.
Kategorie bydlení dle spotřeby energie
Česká republika i vzhledem k historickému vývoji a vztahu k přírodě v minulých letech není kolébkou energeticky efektivních staveb. Zeměmi, kde mají tyto stavby tradici i velikou masu přívrženců, jsou naši sousedé – Německo a Rakousko. Jen pro srovnání: běžné stavby 20. a 21. století se řadí svou spotřebou energie 250 kWh na metr čtvereční do kategorie a. Snížení spotřeby energie lze docílit dodatečnými investicemi – nákupem tepelného čerpadla, solárních kolektorů, izolace apod. Pomocí těchto investic se může stavba zařadit do kategorie b se 130 kWh na metr čtvereční. Poslední kategorií před těmi nízkoenergetickými je c s hodnotou spotřeby energie do 70 kWh na metr čtvereční.
Nízkoenergetické kategorie označované jako d, e a f mají hodnoty spotřeby energie pod 50 kWh na metr čtvereční. Rozdíly mezi nimi spočívají v tloušťce izolace a kvalitě tepelně izolačních oken a dveří. Společným jmenovatelem všech nízkoenergetických kategorií je systém řízeného větrání s rekuperací, který se pojí s poněkud vyšší investicí. Pokud ale srovnáte spotřebu energie u „běžného“ domu kategorie a a nízkoenergetického v kategorii f, zjistíte že spotřeba energie na metr čtvereční může být až 16 krát nižší. Je potom velký rozdíl, zda za vytápění a ohřev vody zaplatíte 40 tisíc korun ročně nebo třeba jen 2 500 korun za rok.
Systému řízeného větrání s rekuperací jsme věnovali samostatný článek (Komfortní systém vytápění a větrání), připomeňme jen, že větrací jednotka ve výměníku ohřívá teplem vydýchaného odcházejícího vzduchu čerstvý vzduch zvenku. Zásadním rozdílem mezi pasivním a nízkoenergetickým domem je spotřeba tepelné energie během roku. U nízkoenergetického je to do 50 kWh za metr čtvereční a u pasivního potom 15 kWh za metr čtvereční. Pasivní domy nemají žádný vytápěcí systém, který by aktivně vyráběl teplo (kotel, elektrické přimotopy, apod.). Využívá pasivní sluneční energii, teplo produkované obyvateli domu a spotřebiči a teplovzdušné vytápění. Pro případ dlouhotrvající zimy může být v domě instalován záložní zdroj (např. kamna na biomasu). Klíčová při stavbě pasivního domu je samozřejmě izolace, vzduchotěsnost a větrotěsnost obvodového pláště i dveří a oken, aby se minimalizovaly úniky tepla. K únikům nemusí docházet ani při větrání, protože díky rekuperaci je přívod čerstvého vzduchu dostatečný.
Případné nedostatky pasivního domu je nutné odhalit co nejdříve pomocí speciálních testů (termovize, tlakování). Život v pasivním domě neznamená pouze úsporu nákladů na vytápění, ale také život v souladu s přírodou, příjemné klima v domě a minimalizaci zdravotních problémů, které vznikají průvanem, rozdílem teplot v jednotlivých místnostech, plísněmi apod. Ceny pasivních domů v zahraničí se nijak výrazně neliší od běžného bydlení. U nás zatím stále rozdíly jsou také v důsledku dovozu některých technologií a materiálů od našich západních sousedů.
Foto: archiv firmy Mittermayr