Ostatně, v některých chráněných oblastech jsou dřevostavby přímo podmínkou.

Mnoho lidí takové budovy považuje za zastaralé a nemoderní, avšak zcela neopodstatněně. Nejen že je stylová a dobře zapadne do krajiny, při správném provedení   má klasická dřevěnice i řadu výhod.   Naši předkové určitě nebyli hloupí a během staletí nashromáždili dostatek poznatků a zkušeností, čímž dotáhli tyto stavby téměř k dokonalosti.

Dřevo je jedinečný přírodní materiál. Dobře vypadá, je příjemné na dotek, hezky voní a vůbec vytváří velmi útulné prostředí. Výborně tlumí a pohlcuje zvuk a oproti mnoha předsudkům má rovněž dobré tepelně izolační vlastnosti. Přitom však dýchá a má schopnost regulovat vzdušnou vlhkost i pohlcovat pachy a různé škodlivé látky, a tak působit jako přírodní vzduchový filtr. Samozřejmě je to také materiál ekologický, obnovitelný a vícenásobně použitelný.

Teď možná namítnete, že dřevo má malou trvanlivost. Ani to však není pravda, dobře provedená dřevostavba vydrží zcela bez ošetření v dobrém stavu nejméně 60 let, při kvalitním ošetření a ochraně proti vlhkosti pak i podstatně déle. Vždyť v Beskydech se setkáváme s dokonale zachovalými kostely starými kolem 200 let, v zahraničí pak i s budovami podstatně staršími. Taková životnost je pro rodinný dům určitě dostatečná.

Jen pro zajímavost, nejstarší dochovaná dřevěná stavba v ČR (kostel v Broumově) pochází z druhé poloviny 15. století. Zřejmě nejstarší na světě, buddhistický chrám Horyu-ji v Japonsku, pak vznikla již roku 607.

Trvanlivost je ovšem podmíněna několika zásadami. Hlavní je, aby dřevo dýchalo a nevlhlo. Pokud tedy chcete například nosné stěny zevnitř vyzdít, je důležité udělat příčku s určitým odstupem od dřevěné stěny. V žádném případě maltu nenanášíme přímo na dřevěné trámy, tím bychom je udržovali vlhké a zabránili dýchání, což by mělo za následek degradaci dřeva. Ideální je vyhnout se omítání úplně – vždyť záklop stěny je možné zhotovit z palubek, nebo třeba – méně stylově - ze sádrokartonu Abychom vyhověli současným izolačním nárokům a normám, vnitřní prostor mezi nosnou stěnou a záklopem vyplníme minerální vlnou, přičemž se doporučuje tloušťka alespoň 80 mm.

Podobně je vhodné zaizolovat i štíty a strop, nesmíme zanedbat ani konstrukci střechy. Celá problematika je poměrně složitá a pokud má být výsledek kvalitní, neměli bychom se do stavby pouštět sami bez odpovídajících znalostí a zkušeností.

Roubenými stavbami se u nás zabývá poměrně málo firem, každopádně je dobré chtít nějaké reference. Mnohdy však stačí povolat věci znalého tesaře a pár pomocníků.

Je určitě dobře, že malebné roubené stavby z naší krajiny nezmizely a doufejme, že naopak budou přibývat. Pokud se však pro dřevěnici rozhodnete, snažte se ji vyhotovit tak, aby odpovídala danému typu a zapadla do krajiny, a to včetně výzdoby a detailů. Poslední dobou se u nás bohužel rozmáhá zlozvyk dřevěných staveb alpského typu, inspirovaných Německem a Rakouskem. Takové budovy mnohdy působí jako pěst na oko a svému majiteli mohou vysloužit spíše ostudu. Vždyť v tomto případě není nutné sahat po zahraničních vzorech, dřevěná architektura má u nás velmi dlouhou tradici.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firmy Haniš Srubové domy